Křivoklátskými lesy s Igorem a Jitkou kdysi v dobách dávných

Tuten výlet, jak by řekli Plzeňácííí, zahajoval mou druhou sezónu v opravdovém obytném autě. Pozvání přišlo od Igora s Jitkou z Rokycan. A já jsem vrčel, protože jsem chtěl jezdit na kole a místo toho jsem "musel" chodit pěšky.

Byla to nádherná doba, ještě jsem se směle mohl nazývati mladým chlapcem v porovnání s dobou dnešní. A byla to docela strašná doba, jak moc věcmi jsem si nechal komplikovat život a jak málo jsem si dokázal prožívat v něm to hezké. Třeba ráno na břehu Berounky v Roztokách, časné aprílové a přitom prosluněné. Tiché, chataři ještě spali v Praze. Nebo to fotogenické zaparkování dvou obytných vozů, každého z opačné strany spektra tehdejší nabídky, Davida a Goliáše. A nebo jen prostý fakt, jak si děvčata obou posádek mají o čem vyprávět a jak čas cestou lesy k památníku partyzánů, jichž jsou křivoklátské lesy plné, příjemně plyne.

 

Kdo vyrazí s Igorem, musí poslouchat, takový je zákon. Kdo se zákonu podrobí, prožije s největší pravděpodobností zajímavý, veselý a pestrý víkend, Igor s Jitkou žádnou legraci nepokazí. Na rozdíl někdy ode mě :-). Kdo poslouchat nechce, může prožít víkend ve vlastní režii, třeba ho proležet na kavalci nad garáží v zadní části obytňáče. Dnes už je Igor trochu umírněnější, tehdy to s ním ale nehrozilo. Dalším cílem je prezidentské letní sídlo, zámek Lány. Ani už si nepamatuji, kterého toho pána jsme tam chtěli potkat, což mi nějak napovídá, že pánové přicházejí a odcházejí, zámky zůstávají, a až to jednou všechno skončí, bez ohledu na výsledky jakýchkoliv prezidentských voleb všechno přikryje les, příroda.... Tohle jsem si tehdy neuvědomoval, chodil jsem a volil, možná proto jsem dnes klidnější, že volím své hodnoty, nikoliv politické strany.

 

Takže rychle něco napapat a ještě rychleji zpátky do křivoklátských lesů. Procházka kolem Panských rybníků a krásné údolí se třemi prameny. Igor si tam musel aspoň chodidla smočit a já jen kroutil hlavou, proč to dělá. Hlavou kroutím i dnes, stále hledám odvahu k podobným piškuntáliím, s rozvahou plížícího se věku starce je stále složitější proces odvahu najít. Kdo vyrazí s Igorem, snáze se mu překonávají hranice plížícího se věku starce... :-).

 

Celkem důležitou roli v mém životě hrály mejdany, setkání s přáteli, večerní posezení. Moc tedy nechápu, že si na žádný mejdan z tohoto výletu nepamatuji. Možná byly umírněné, možná si ani pamatovat nechci. Vnímám však další paralelu, jak se věci kdysi zdály důležité a jak se ve vzpomínkách z důležítých vytrácejí. Příležitostí k posezení s přáteli asi nikdy není dost, přesto kvalita života se nejspíš bude odvíjet od jiných hodnot. Jak by bylo krásné umět to všechno vybalancovat, prožít tady a teď časy v hlaholu veselých kamarádů a jindy si zase najít chvíli na pokec se svou vlastní duší a myslí třeba při výletu v té nejlepší společnosti, sám se sebou.

 

Berounku jsme neopustili, v neděli jsme prošli dva nádherné romantické hrady v jejím údolí. Týřov je opuštěnou zříceninou posazenou v překrásné krajině, až pojedu někdy k jezírkům do Skryjí, napadá mě teď, že bych to mohl spojit. Na svazích přírodní rezervace rostou krásné kytičky a tisy. To není jen tak ledajaký strom, stačí porovnat počty kusů v přírodě. Smrk, borovice, jedle, tis. Až mě jednou přestane bavit .... nene, na červené bobulky tisu se vždycky budu jenom dívat, ty zkoušet jíst nee.

 

A Krašov? Tak z toho nevím vůbec nic, asi už šly mraky, i ty na obloze i ty v mojí mysli. Víkend se chýlil a čekaly starosti v práci, v životě. Takové ty, co si sami do života vnášíme, co nám pak ohýbají záda a kříví tváře. Přesně ty, které vymazávají úsměvy mnohým "úspěšným". Už jsem asi přestával být hrdina a překonávání mraků mě unavovalo, deformovalo mi záda i tvary obličeje. Svěšené rty i oči...

sem to není daleko: Na severu Brd 

Dnes si tohle všechno potřebuji zvědomovat každý den. Vnímat, že život není to venku, kolem nás. Vnímat, že život je to uvnitř, tam je potřeba si hýčkat a starat se o to. Třeba setkáním s přáteli, třeba hovorem se svou duší nebo se svou myslí. Třeba pohledem do přírody na kytičku, tis, řeku nebo na obzor, na hezký obrázek. Nebo třeba tím, že sám sobě, případně dalším, kteří mají chuť si číst, napíšu občas krátké vyprávění vzpomínek na jeden starý, hezký, příjemný a poznání i dnes plný výlet s Igorem a Jitkou kolem Berounky. Děkuji přátelé, neodcházejte :-).

4/2009

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace