Krasové jevy a lužní lesy Litovelského Pomoraví

Parkoviště nedaleko od dálnice mezi Olomoucí a Mohelnicí na 49°42´29.837"N, 17°1´13.786"E na kraji vesničky Mladeč je pro případ přenocování v obytném autě až podivuhodně tiché a klidné, navíc je ideálním východiskem k návštěvě Mladečských jeskyní.

Jeskynní podzemí skrývá masiv kopce Třesín, který je chráněn jako Národní přírodní památka v bezprostřední blízkosti jeskyně a jako Přírodní památka na zbytku jeho plochy, území jsem "zkoumal" z naučné stezky stejného jména. A abych si časně jarní vycházku trochu prodloužil, vydal jsem se i do přírodních rezervací Hejtmanka a Vrapač, lužní lesy zjara rozkvétají barevnými koberci květů.

Od auta odcházím po modré značce, vede údolím Mlýnského potoka a první zajímavý objekt nabízí už po několika stovkách metrů. Čertův most vybudovali Lichtenštejnové při "úpravách" krajiny vrchu Třesín, podobných stavbiček stojí v lužních lesích podél řeky Moravy několik. Jméno mu však dali prostí obyvatelé vesnice, podle pověsti ho postavil čert, který "pomáhal" při sousedském sporu. Procházím kolem jeskyně Podkova a po odbočce modré stoupám k dalšímu pozůstatku lichtenštejnských aktivit, k Rytířské síni. Panstvo ji využívalo k odpočinku při lovu nebo vyjížďkách z nedalekého zámku Nové Zámky, z původních šestnácti jónských sloupů se sice dodnes zachoval jediný, z místa je však při jarní absenci hustého porostu pěkný výhled k výše jmenovanovanému zámku.

Pochod bych si mohl trochu zkrátit i ušetřit pár výškových metrů při použití neznačené cesty, jenže to bych přišel o krásné skalní partie, kterými "padá" Třesín do údolí Mlýnského potoka, a hlavně bych minul silné prameny Řimických vyvěraček, z podzemí tu vytéká voda, která formovala Mladečské jeskyně. Červená značka mě pak po krátkém a mírném stoupání bezpečně svede zachovalými smíšenými lesy přírodní památky zpět do Mladče, kde si před další částí výletu můžu odpočinout v autě případně v sezoně se i občerstvit v některé z mladečských restaurací. Jeskyně jsou však zjara ve všední den uzavřeny.

Abych mohl pokračovat do království lužních lesů a ramen orologi replica v chraněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví přirozeného toku řeky Moravy, musím po nadjezdu přejít už zmiňovanou dálnici a první pro auta zakázanou odbočkou vpravo se přiblížit k Malé vodě. I ta je částí řeky Moravy, odděluje se od ní pod Templem, jakýmsi altánem také postaveným Lichtenštejny, aby se pod Litovlí znovu spojily a pak zase rozdělily. Všechno záleží na stavu vodní hladiny a přísunu vod z hor, časně zjara bývají lesy pravidelně a přirozeně zaplavovány. Široká lesní cesta mě vede nejdříve po hranici přírodní rezervace Hejtmanka podél několika mrtvých ramen řeky, u mostku přes Malou vodu se nechám zlákat asi rybářskou pěšinou podél meandrů. Stačí ujít pár desítek metrů a najednou procházím úplně jiným světem stovek říčních zákrutů, občasných bažin, starých stromů a teď v polovině dubna ještě i bujného podrostu lužních lesů. Za pár týdnů všechny stromy olistí a malé rostlinky na zemi už nebudou mít dostatek světla ke svému životu, proto je právě v těchto dnech zem plná pestrobarevných květů.

S Malou Vodou se setkám ještě jednou v místě, kde sousedí Národní přírodní rezervace Vrapač, tou budu procházet za chvíli, a Přírodní památka Malá voda. Její tvar určuje tok Malé Vody, podél něj rostou jasany, olše, duby a vrby, jejich porosty tvoří dokonalé životní prostředí pro bobry a vydry. Rád bych tyto plaché tvory spatřil, ale přicházející po deštivých dnech první slunečný podvečer sem přilákal i další procházky milovné, dojdu tedy jen k prvním dvěma meandrům chráněného toku, pak se vracím podél lesa loukou k neznačené odbočce vedoucí napříč Národní přírodní rezervací Vrapač. Protéká jí přirozené rameno řeky Moravy Malá Voda i samotný mateřský tok a právě zdejší lesy jsou každé jaro přirozeně zaplavovány, což je v Evropě už velmi málo výdaný jev. Záplavy umožňují v takto vzniklých v tůních život několika druhům vzácných vodních živočichů.

Cesta mě dovede k červeně značené hlavní tepně Litovelského Pomoraví, po ní přicházím ke břehům Moravy, její proud je široký a silný jako kdyby voda vřela v dlouhatánském obřím hrnci. Už několik desítek minut se všechno barví do červeno okrových až bordových odstínů, sluníčko pro dnešek pomalu předává vládu noci. Ještě se chvíli kochám pohledem na divokou řeku plnou vody tajících horských sněhů, pak už po červené pěšině, později vozové cestě spěchám rychlým krokem k mostu přes řeku Moravu nedaleko Nových Zámků. K autu dojdu v šeru soumraku po silnici sotva kilometr, zítra už má zase pršet, čeká mě tedy už jen dlouhá cesta domů

4/2023