Krajinou zaplavených dolů

Mám rád cesty do bývalé NDR, snad proto, že jsme před lety kráčeli s německými soudruhy po stejné cestě budování společnosti. A asi i proto, že překročit státní hranici je pro mě vždy malým svátkem, který tady můžu oslavovat vzhledem ke vzdálenosti od rodné hroudy neomezeně často.

čtěte také: Muzakowský park, zámek a něco navíc

Německo je zemí rozhlehlou, najít neokoukaný výletní cíl není složité, přestože se krajina zdá být jednotvárnou. Po rovinách a zdejších téměř dokonalých cyklostezkách také svižně přibývají kilometry na tachometru bicyklu. Na prodloužený víkend v polovině prázdnin jsme tedy vyrazili do jižní části Braniborska, kamsi mezi známá Lužická jezera a ještě známější blata Spreewaldu. Také tady mapa slibovala časté pohledy na vodní hladinu a my jsme si slibovali krom cyklistiky i nějaké vykoupání se v příjemném prostředí.

 

V páteční večer jsme dojeli na opuštěné parkoviště na 51°42´38.438"N, 14°5´41.246"E u jezera Gräbendorfer See vzdálené jen pár metrů od ne velké travnaté pláže a na dohled vesnice Laaskow. Po rozvážném probuzení jsme vyrazili na cyklovýlet kolem "našeho" jezera a jezera Altdöberner See, všechny vodní plochy v oblasti jsou stejně jako v nedaleké Lužici zatopené hnědouhelné povrchové doly. Jen tady je opravdu znát výrazně nižší vládní "podpora" regionu, tady nikdo nevymyslel famózní projekt na vybudování monstrózního rekreačního střediska. Trochu nás v průběhu celého třídenního výletu překvapovaly pohledy na zdevastovanou zemi v různém stádiu rekultivace, mohli jsme tak současně nahlédnout do dílny paní přírody, jak si umí s nedávným destruktivním chováním lidí poradit. Gräbendorfer See je jedním z mála dokončených projektů, tady už se lidé koupou, jezdí na loďkách i na kolech nebo in-line bruslích kolem jezera, naopak Altdöberner See si na tento stav ještě chvíli počká. Zdá se, že tady bude po dokončení všech projektů rekultivací mnohem klidněji a volněji, než v oblasti Lužických jezer kolem Senftenbergu.

 

Bonusem téměř 35 km dlouhého výletu mohla být prohlídka zámku v Altdöbernu, jenže nás znovu zlákala kavárna a možnost objednat si zmrzlinový pohár. Naštěstí jsme si povšimli stavby alespoň zvenku, pak jsme už "spěchali" k autu a především do křišťálově čisté jezerní vody. V překrásném víkendovém odpoledni se po pláži pohybovalo asi dvacet občanů německé národnosti a my dva. S přicházejícím podvečerem jsme ještě prošli historické centrum města Calau, i tady v minulých stoletích žila početná lužickosrbská menšina, tedy jmenuje se i Kalawa. Bohužel, město bylo na konci druhé světové bombardováno, naše procházka nebyla dlouhá. Jen obejít náměstí s radnicí ke kamennému kostelu a zpět k autu. A necítili jsme se tady nijak komfortně, městečko působilo opuštěně, snad až v nedbalkách. Žádný veselý podvečerní ruch. Díky tomu jsme však měli víc času k dispozici pro najití dobrého místa noclehu.

 

51°43´28.134"N, 13°57´12.140"E je sice uprostřed vsi Werchow, přesto na kraji lesoparku u malého rybníčku. V nedalekých ohradách žijí ovce, kozy a snad i pár zvířat připomínající malou zoo, po klidné hladině plavou kachny. Je tady ticho a klid, vesnická zábava probíhá o pár ulic jinde. Ráno hned od auta můžu vyrazit na další, tentokrát kratší výlet na kole. Jeho mapka je přiložena v galerii, nejhezčí pasáží byl průjezd rybníční oblastí kolem Büchwäldchenu a pak lesní pasáž s výhledy do mírně zvlněné krajiny u osady Gosda. Po rychlém obědě jsme se přesunuli víc na sever a tam ještě odpoledne tentokrát v páru absolvovali další výlet na kolech kolem jezer.

 

Auto na nás čekalo v malé vesničce Zinnitz a trasa výletu se už téměř dotýkala oblasti Spreewaldu. Chtěli jsme vidět především krásná jezera, kterých je tady požehnaně, nicméně až tolik nám přáno nebylo. Ne snad, že bychom vodu neviděli, jen ještě většinou nebyla až tak krásná. Schönfelder See je oplocené a hodně nepřístupné, u Lichtenauer See je to podobné. Jejich břehy ještě příroda nestačila pohltit zpět do svého lůna. Až Hinderberger See by mohlo stát za zastavení, jen nepatří k největším a delší část jeho břehu je okupována hosty autokempu. Alespoň že restaurace u recepce poskytuje občerstvení všem, z její terasy je pak výhled na malou písečnou pláž i téměř celou rozlohu jezera.

 

Naopak Stossdorfer See je už pro rekreaci připravané, je však dosud "divoké", co bylo v začátcích rekultivace upravené, bere si příroda zpět. Lidé sem jezdí rybařit, koupat se a také trochu volně tábořit, to se však ne zcela líbí zdejším pořádkovým složkám. K jezeru lze dojet jedinou pro auta povolenou cestou od obce Egsdorf, postihováno je také parkování na "vyježděných" plochách vedle silnice. My jsme parkovali, grilovali a spali na zarůstající, avšak stále ještě jako parkoviště upravené a označené ploše na 51°49´58.724"N, 13°48´56.315"E, a neměli jsme žádnou potíž. Oblíbené je i parkování na břehu sousedního jezera Schlabendorfer See, jenže to už je za zákazovou značkou.

 

Pro denní parkování k poslednímu cyklovýletu braniborského prázdninového víkendu jsme zvolili jednu z okrajových ulic městečka Schlabendorf am See a také tady jsme vyrazili na okruh kolem jezera prodloužený o zajížďku k zámku a k dalšímu jezeru. Tohle byla ta správná tour kolem zpola zatopených dolů. Drehnauer See má ještě rezavé břehy, nevím, zda je to přímý následek těžby nebo příměsi nějaké horniny ve vodě. Trasa cyklostezky míjí různá čerpadla, potrubí a další zařízení zajišťující přívod vody do bývalé hluboké a rozlehlé jámy povrchového dolu. Okolní stromy jsou mladé kmínky náletových dřevin, rostou sice divoce, kontaminovaná půda však zřejmě neumožňuje tak dobrý přísun potřebných živin. Jak by se mohlo zdát, že tady něco umírá, opak je pravdou. Tady se příroda už naštěstí probouzí, jen to ještě nemusí být pro každého úplně příjemný pohled. Možná jako na velmi čerstvě narozené mládě, minutu po porodu.

 

Stiebsdorfer See je schované v lesích, rozhlehlé plochy pokryté bílým pískem a torza borových porostů při okraji jezera také zřetelně ukazují, co se tady v nedávných desetiletích dělo. Směsice měsíční krajiny, tiché a klidné vodní hladiny a dotírajícího borového lesa. Tady mu lidé pomáhají, vysazují nové sazeničky nenáročných jehličnanů, na mnoha plochách však bílý písek zatím vítězí. Při pohledu na tuhle polopoušť se můžeme jen dohadovat, jaké mraveniště fungovalo ještě před pár lety pod dnešní hladinou nejspíš ještě mnoha chemikáliemi kontaminované vody. Nejen koupání, i přístup ke břehům je zatím přísně zakázán.

 

O Schlabendorfer See už byla řeč, je nejrozlehlejší v okolí. Všechna zdejší umělá jezera jsou pojmenována podle vesnic na jejich břehu, možná právě jejich jména dostaly i bývalé povrchové doly. Schlabendorf už nese přívlastek "am See", tedy na jezeře. Z toho jsem nějak vydedukoval, že tady už jezero mají dlouho a tedy to nutně musí být rekreační středisko. Ve Schlabendorfu funguje i přístav jachet, jen to možná ještě nikdo neví, žádná jachta tady nekotví. Za to loď vybavená čímsi pro potřeby budovatelů podobných jezer patřící důlní společnosti ano. Kousek za vesnicí "načerno" kempuje pár "alternativních karavanistů" v dodávkách, naopak na severozápadním okraji se tato část jezera hodně podobá těm vodním plochám, které si na rekultivaci ještě musí pár let počkat. Ke koupání nás jezero v srpnu 2019 ještě nelákalo.

 

podobný výlet je také: Předjaří u lužických jezer

Jednu zajímavost však místu upřít nelze. Stanice Wanninchen je něco jako ptačí centrum, možná záchranné středisko ptactva, to jsme úplně nerozluštili. Jednoznačným faktem však je, že se v této oblasti nově vznikajících vodních ploch mimořádně daří početné populaci jeřábů, velkých vlhko a bažino milovných ptáků. Když jsem je před pár lety spatřil poprvé, připadal jsem si jak někde v jurském parku, jak jsou velcí. Když chtějí někam odletět, potřebují poměrně dlouhou "startovací plochu" na rozběh. A jaké krásné zvuky při odletu vydávají. Dnes nějaké jejich hejno spatřím téměř při každé návštěvě ať už Lužice nebo jihu Braniborska, oblast je hranicí mezi zimovišti a celoročními hnizdišti těchto ptáků. V areálu na 51°47´21.693"N, 13°46´24.016"E, kam lze dojet i autem, se o nich lze dozvědet víc, jen sem nesmíte přijet v pondělí, kdy je zavírací den.

8/2019

 

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace