Kde se Dunaj ve dví štěpí

Do Kelheimu jsem se dostal vlastně náhodou. Z cyklotras Bavorského lesa jsem chtěl do Alp, kde celý příští den pršelo, potřeboval jsem nějakou "mezistanici". Vzpomněl jsem si na obrázky z kaňonu Dunaje snad někde u Regensburgu, a zapátral u strýčka google. Na STPL s možností servisu na 48°54´53.483"N, 11°52´36.458"E jsem tedy s pozdním odpolednem zaujal poslední volné místo a vyrazil do ulic prazvláštního městečka.

předchozí část výletu: Kudy teče Řezná?

Žádná říční loď nevyjede proti proudu Dunaje výš, než do Kelheimu, tam už smějí jen lodě výletní, o tom později. Ty opravdu dopravní musejí odbočit doprava, do kanálu. Mohou po něm plout všechna plavidla nepřesahující ponor 2,70 metru, po překonání evropského rozvodí dosáhnou Mohanu a později Rýna, jsou jím tedy propojeny přístavy u Černého a Severního moře. Vybudován byl v letech 1960 – 1992, výškový rozdíl 175 metrů překonává 16 zdymadel na trase dlouhé 171 km. Kelheim sám o sobě je historickým městečkem zachovalým v podobě z poloviny předminulého století, podvečerní procházka sice neoslní ale ani neurazí.

 

Ráno vstávám na své poměry velmi časně a kolem přístavu výletních lodí se na kole přibližuji stoupání k Hale osvobození, velikášské budově kruhového tvaru, která je dominantou Kelheimu. Znovu, po kolikáté už, děkuji elektropřípomoci, díky ní si můžu dovolit ten přepych stoupat k vrcholům skal od hladiny Dunaje během dnešního dne třikrát. Také od haly předpokládám výhled do údolí, Ludvíka I. Bavorského však vedly ke stavbě jiné záměry, na sochy bohatá "svatyně" byla otevřena při příležitosti padesátiletého výročí porážky Napoleona v bitvě u Lipska.

 

Z ochozu z mého pohledu poněkud kontroverzní památky možná bývá výhled do širokého okolí znamenitý, pro mě však jsou mohutná vrata ještě uzamčena a pruh vykáceného lesa opodál mi dává spíš představu o tom, co spatřím, až se spustím zpět na dno kaňonu. Nejzajímavější krajinné scenérie jsou mi zatím skryty hlouběji proti proudu Dunaje. Sjíždím pro cyklisty zakázaným dlážděným chodníkem, užívám si výhody časného startu, potkávám jediného člověka a ten se snaží urputným šlapáním dostat svůj bicykl k památníku. Zdá se, že ne všichni Němci jsou poslušní a akurátní a zamyslí se nad smyslem některých zákazů... :-).

 

Cesta proti proudu Dunaje je zpočátku asfaltová a kopíruje břeh řeky. První výhledy na bílé skály naznačují další děj. Vody je uprostřed léta málo, obnažené břehy mi dovolují občas vstoupit "do koryta". Údolí se postupně zužuje, bílé vápencové skály leckde padají přímo do řeky, přibývá jich. Cesta pro cyklisty stoupá vpravo do lesů, pěší přechází do úzké pěšiny a končí malou pláží pod skaliskem trčícím do výšky z vody. Zatím ještě neprojela žádná výletní loď, to se však brzy změní, nedělní frekvence turistů nenechá provozovatele dopravy bez odezvy. Na vyhlídku vysoko na skále stoupá pěšinka po strmých schodech, nezbývá, než kolo přivázat ke stromu a nahoru vyrazit po svých.

 

Námaha se však ukazuje skoro zbytečnou, plošina je zarostlá lesem a výhledy hodně omezené. Vracím se ke kolu a kousek stejnou cestou zpět, potkávám první výletníky na lodi, průvodce se může přetrhnout, aby obecenstvo poučil i pobavil, výklad slyším i přes šum vody a hluk lodních motorů až na břeh. Gratuluji si k faktu, že slovům nerozumím a můžu si krásu přírody vychutnat bez komentářů. Musím uznat, že loď plující mezi skalami je atraktivní kulisa oživující obrázky lokality.

 

Mým příštím cílem jsou vyhlídky na skalách na jihozápadním konci soutěsky, trochu mě vyděsí dobře zaterasený vstup k první z nich už daleko od skal v lese, důvodem zákazu je ochrana populace dravých ptáků ve skalách hnízdících. Ke druhé už se naštěstí dá dojet i na kole, a je nejen vrcholem skály, ale také vrcholem dnešních zážitků. Stojím na okraji skály, hluboko pode mnou Dunaj vykroutil přepychový meandr a v jeho středu lidé postavili klášter Weltenburg. Na celý výjev mám výhled jak z paluby letadla.

 

Ke klášteru se chci jet podívat i zblízka, jen se musím nějak dostat přes Dunaj. Provozovatel přívozu drží polední pauzu, musím si tedy chvíli počkat. Jak se na správný klášter sluší a patří, je tu boží dopuštění. Stovky turistů sem přijíždějí auty i na lodích, rozlehlá zahradní restaurace je plná lidí, ostatní se potulují po břehu řeky. Vyfotím si jen přírodní scenérii těsně pod klášterem a prchám zpět do lesů. Také pravý břeh poskytuje výhledy do kaňonu, tedy znovu je na řadě táhlé stoupání k vrcholům skal. Zatímco naproti vyrostly nejvyšší skály nad klášterem na jihu, tady poskytuje nejhezčí pohled vyhlídka blízko nad Kelheimem na severu, úzký skalnatý hřebínek končí křížem a propastí do údolí. Pod nohama vidím opuštěnou chátrající restauraci klášterního pivovaru, tady lodě nestaví, od kláštera i od města sem není úplně blízko a lze sem jen dojít pěšky nebo dojet na kole. Žádné terno pro dnešní uspěchanou dobu.

 

Loučím se pohledem na Dunaj z ptačí perspektivy, aniž bych tušil, že na téhle cestě se ještě potkáme, strmým padákem sjíždím do Kelheimu. S jasnou vizí, že do kraje Francké jury se určitě někdy chci vrátit rychle balím všechny věci, vyleju a doplním potřebné vody a hurá do Alp, zítra už na ně má svítit sluníčko.

7/2022

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 

Komentáře

Nikdo ještě nepřidal komentář. Buďte první!

Nový komentář

Úvod Výlety Cestopisy Tipy k zastavení Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace