Kam obytkou dojet, abych potkal kamarády?

Jsme na cestě šestnáctý den a ještě se nestalo, že bychom nějak významně odpočívali. Pořád někde běháme, něco sháníme, něco řešíme. Dnešek je tedy oddychovka.

předchozí část: Ani Aveiro, Coimbru nebo Tomar nesmíš vynechat

Což vypadá tak, že nikam nespěcháme, ráno vstáváme bez výčitek, že pozdě, doplníme vodu do auta a vylejeme to nepotřebné. Také se musím oholit a navonět, dnes možná budeme mít návštěvu. Už pár dní se domlouváme s českou spřátelenou posádkou, že bychom se mohli v Portugalsku potkat. Oni jsou Arnoldi takoví akční, rychlí, všechno zvládají, my jsme naopak pomalí, rozvážní, proto jim stačí na vánoční výlet polovina času. To nám ale nebrání, abychom se potkali a byť jen kraťounký kousek cesty absolvovali společně. Místo setkání Nazare, smluvená hodina až dojedeme my a až dojedou oni. A tak jsme se potkali na ulici, oni pěšky a my autem. Na chviličku jsme zablokovali autobusovou zastávku a domluvili místo večerního setkání tak, abychom mohli ťuknout sklenkou nějakého alkoholu. Ještě jsme se chvíli naháněli, sice malinká stará část Nazare stojí na vysoké skále, pod ní se do nevidím táhne písečná pláž a na konci výběžku pravidelně vysílá své signály atlantickými větry ošlehaný maják. Až západ slunce a totální tma nás všechny sehnala do večerního setkání.

 

Štědrý den pro změnu jako oddychový vyhlásili Arnoldovi, což nám umožnilo strávit v jejich společnosti ještě nějaké chvíle. Dopoledne jsme si prošli a prohlédli staré a hradbami dodnes chráněné městečko Obidos, také jednu s lokalit, kterou by návštěvník Portugalska dle pokynů průvodce neměl minout. Líbilo se nám tu, mimo jiné i proto, že to je sympaticky malinké, že u stánku "ještě rychlejší fastfood" vařili dobrou kávu, kterou jsme dali dvakrát, a že dnes už opravdu naplno zářilo Slunce a obloha poprvé poslala všechny mraky někam na východ. Potom jsme přejeli ke staré pevnosti, u které bylo možné zůstat i přes noc na útesu nad mořem. Tady jsme "slavili" štědrý večer. Tedy my jsme spíš sledovali, co se děje u sousedů, šli jsme se i trochu projít a hlavně jsme zabezpečovali auto, protože do oceánu jsme měli sice hluboko, na horizontální vzdálenost však zatraceně blízko. 39°17´14.891"N, -9°20´28.232"W

 

A jak my to máme s těmi vánočními svátky? Oba s Haničkou se shodujeme v pocitu, že říkat dětem, jak dárky nosí ježíšek nebo santa někdo je lež. Tvrdit křesťanům, že možná právě dnes se narodil Ježíš neposkvrněné panně, že milování se ženy a muže je hřích, je lež stejného kalibru. A tohle ještě oslavovat v kostelích... Datum vánoc se zázračně shoduje s pohanskými svátky slunovratu. Milí pohani, když přestoupíte na tu naší víru, vaše oslavy vám zůstanou.... A právě proto dnes většinová populace šílí v nákupních horečkách, lidé jsou nervní a k sobě v době adventu spíš poměrně více nesnášenliví, než po zbytek roku. Místo aby jako naši předci, moudří hospodáři, odpočívali. Ať se nám to líbí nebo ne, člověk je dílem přírody, která v tom čase spíš usíná. A co děláme my, lidi? Pečeme, vaříme, uklízíme, nakupujeme dárky, finišujeme v práci, ještě pár penízů, aby ty svátky za něco stály. Na štědrý večer se všichni zhroutíme a najednou jsme k sobě milí, zdvořílí, snad to těch pár dní vydržíme, pořádně se najíme, dojedeme k tetičkám, babičkám, zase se najíme, televize a zase se najíme. Tedy všemu tomuhle my s Haničkou říkáme velké NE. Raději se pokusíme být na lidi milí po zbytek roku a stejně tak po zbytek roku se budeme mít rádi s našimi rodinami, bez lží, jen když to tak budeme cítit....

 

Takže když to shrneme, tu posvátnou noc fučelo, až se auto na všechny strany komíhalo. Bylo mi hloupé zmizet z větrné hůrky, když jsme sem přijeli společně, ráno jsme se však na útesu probudili sami, Arnoldům to hloupé nebylo. Také bez lží, takhle nějak se mi dostalo poučení. Moc hezký náhled na to, jak bych si přál žít a jak doopravdy žiju. Asi dvě minuty jsem byl nabubřelý, než mi došlo, jak úžasná lekce zbytečného sebeobětování mi byla právě nadělena. Sbalili jsme těch pár vánočních švestek a odjeli z větrné hůrky ke Cabo de Roca, nejzápadnější západní Evropě.

 

Na mys Cabo de Roca jezdí všichni návštěvníci Lisabonu a že jich tam o vánočních svátcích bývá. Skoro nikdo z těch rychlých návštěvníků nepokračuje kousek na sever, po vysokých skalnatých útesech přírodního parku Sintra. My jsme si ten zážitek nenechali ujít a došli jsme k majáku pěšky. Jako výchozí bod, který se v zimě ukázal také jako ideální k přespání, jsme zvolili parkoviště na 38°48´7.426"N, -9°29´4.539"W. Důrazně varuji, v létě sem nikdo nezkoušejte ani dojet, stačí třicet aut a neotočíte se. Přenádherná plážička mezi útesy je obrovským lákadlem i pro zimní návštěníky, jenže ti sem přijedou na dvacet minut, pokochají se vlnami a obloukem vysoké skalní brány, a zase odjedou domů. Když si v podvečer vybereme to nejdelší stání, celý den nikomu nepřekážíme a večer zase v poklidu odjedeme. My jsme tady nakonec zůstali dvě noci a dobře jsme udělali, v okolí historického skvostu města Sintry bychom takové klidné spaní nikdy nenašli.

 

I my jsme se nejprve zařadili mezi obdivovatele obrovské skalní brány, pak jsme však vyrazili na jih. Nejprve jsme vystoupali nahoru na útesy, po nich jsme šlapali k západní výspě. Cesta je tu náročná, dva sešupy prudce dolů až k moři a dva výstupy zpět na útesy, k tomu od auta navíc. Jenže ta podívaná. Na několika místech, jako by se od pobřeží ulouplo pár balvanů a někdy i bloků skal, občas malá zátoka. Postupujeme pomalu a potichu, mimo "Arnoldů" tady skoro nikoho nepotkáte. Ano, právě tady jsme se ještě jednou zcela neplánovaně sešli, takže jsme si mohli i osobně popřát šťastnou další cestu.

 

pokračování: Odhalení pravdy v Lisabonu

Za to u majáku pouť, pro ticha a klidu milovné o život. Stovky aut, taxiků, tuk-tuků, motorek i autobusů, škola světových jazyků. A protože je dnes první svátek vánoční pro všechny svátků milovné lidi, má dnes Portugalsko zavřeno. Co to znamená? Nefunguje nic. Ani obchody, restaurace, benzinová čerpadla, prostě nic. Dnes jsme i bez oblíbené kávy. Jen taxikáři a tuk-tukáři a řidiči autobusů, ti se na Cabo de Roca nejspíš nezastaví nikdy. Lisabon, Sintra a Cabo de Roca je, jak jsme měli tu čest později zjistit, portugalským bermudským trojúhelníkem. V tom chaosu se člověk ztratí, ani neví jak...

12/2019

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace