K vikingským hrobům a do dánských "hor"

Oč nudnější by se mohl zdát přejezd ze západního pobřeží Jutského poloostrova (Pil jsem jako Dán) na východ, o to pestřejší je podvečerní hledání rozumného místa na spaní v okolí města Aalborg, na jehož severním konci bychom zítra rádi navštívili zachovalé vikingské pohřebiště.

Každý používáme jiný způsob téhle večerní hry, osobně pak mám pocit, že my ještě každý večer používáme jiný způsob téhle nesmírně zábavné, občas napínavé hry. Zvláště v cizích zemích zpravidla začínáme nabídkou P4N, která někdy vyhovuje, někdy je úžasná a někdy nefunguje vůbec. Snad proto dnes zastavujeme nejprve na dvou protilehlých odpočívadlech podél hlavní frekventované silnice do Aalborgu, pak přejíždíme asi 10 km směrem k mořskému fjordu, kde se jeví místo uprostřed přírody. Ukazuje se různorodost požadavků a představ lidí přispívajících do aplikace, než najdeme alespoň trochu rovné místo na velmi omezeném prostoru přírodního tábořiště pod zarostlou dunou, pochopíme, že se tady vůbec necítíme dobře. V takových chvílích nepátráme po příčinách těch pocitů, prostě místo opouštíme. Vyšším levelem hledání je pak aplikace mapy.cz a v ní vyznačená parkoviště, dnes to nejbližší je na opačném konci hráze, přes kterou úzká silnička značně zkracuje vzdálenost do vesnice Osterby. Plácek na 57°3´46.936"N, 9°37´39.702"E pojme víc, než jen jedno obytné auto, jen s ním zajíždíme co nejblíž k rákosí a co nejdál od asfaltu, abychom nepřekáželi.

 

Podvečerní čas si krátíme pohledy z pozorovací dřevěné věže na polovyschlou vodní plochu Perlen, která je podle tabule přírodní rezervací a hnízdištěm vodního ptactva, občas si pro vyhlídku přijede pár místních. Po rudém západu sluníčka sice nikoliv do moře zalézáme do peřin, v červenci se na severu smívá hodně pozdě. Po klidné noci nabydeme dojmu, že toto místo můžeme zveřejnit, abychom po měsíci našli první reakci jiných camperistů. "Pěkné místo, ale rušná silnice, špatný signál internetu přes mobil a spousta hmyzu". Prostě jak jsme všichni stejní, tak jsme každý trochu jiný, a zdá se mi to býti v pořádku. V opačném případě bychom se všichni snažili vměstnat do několika málo top destinací a všechny ostatní by zely prázdnotou.

 

Také u Lindholm Hoje na parkovišti na 57°4´42.785"N, 9°54´49.170"E by asi bylo možné přespat, jen tady je rušno od samého rána a ještě by nás tam nějaký vikingský duch mohl kousnout třeba do ucha :-). My sem dojíždíme po desáté a masivní dřevěnou brankou vcházíme do areálu hrobů objevených v předminulém století. Procházíme nejprve spodní, mladší část, protože tu horní okupuje nahluchlá paní se řvoucím telefonem v ruce. Tedy mobil křičí jen v době, kdy do něj nekřičí paní, chvílemi však mám dojem, že rozhovor musejí vnímat i muži pohřbení v hrobech ve tvaru lodí, nebo ženy v kruhových a trojúhelníkových hrobech. Návštěvníků mezi hroby neprochází velký počet, všichni se však jednotně zdržují v uctivé vzdálenosti od ženy přítomné i té vzdálené řvoucí. Ticho přichází až v momentě kdy se s paní míjíme a já jí posunkem předvádím, jaké představení tady všem hraje, ona opravdu vůbec netušila...

 

Tam nahoře, odkud lze přehlédnout i část Limfjordu rozdělujícího Jutský poloostrov a kde je vztyčena mohyla a nějaký pomník, tam jsou hroby nestarší, prý z pátého století. Stát tady a prohlížet si tu na první pohled naprosto nepřehlednou spoustu kamenů poházených po celé stráni, najít v ní přesné tvary a zkusit prožít kousek snu, který si snili až do zevrubného archeologického průzkumu ti pod zemí. Ať už obyvatelé velkých na obou koncích "lodě" vysokými stojatými balvany zvýrazněných hrobů a nebo ti bezvýznamní v malých kruhových "příbytcích" posledního spánku. Prý s sebou na cestě do těch míst dostávali oblíbené nebo pro ně významné věci. Že bych už teď začal šetřit na hrobku ve tvaru obytného auta a řekl si dětem, ať mi tam někam šoupnou pár dobrých cestopisů?

 

Všichni dánští návštěvníci směřují do moderní budovy muzea, nám však zážitek vyhovuje takový, jaký ho máme právě teď, vracíme se zpět do auta a po vysokém mostě přejíždíme Limfjord. Trochu si zajedeme, abychom našli špatný obchod s potravinami a ještě trochu víc, abychom se vrátili zpět na dálnici, tentokrát už k jihu. V Dánsku dálnice nejsou placené, cestující se tento požitek vychutnají na dvou významných mostech, na "kodaňský" ostrov nebo do švédského Malmö.

Ještě stihneme hodně špatnou a také opuštěnou kavárnu u čerpací stanice Shell a krátce po poledni už se blížíme stráním chráněné oblasti Rebild Bakker, abychom vystoupali k informačnímu středisku v obci Rebild. Rtuť všech teploměrů v té době už dávno znovu překročila třicítkovou hranici, tedy než na rozpáleném parkovišti dokážeme něco vymyslet, raději prcháme do stínu k jezírku na 56°50´33.881"N, 9°51´37.263"E a vyhlašujeme odpočinkové odpoledne. Jediné, co kazí pohodu především naší kočičce, je podvečerní nálet snad třiceti ohařů a jejich cvičitelů, ti však před osmou za velkého víření prachu na cestě opouštějí své výchovné metody a vracejí tak lesnímu zákoutí jeho ticho a klid.

 

Oblast Rebild Bakker a její okolí je něčím jako trochu národní park, jak jinak si přeložit prohlášení, že oblast může používat označení "národní park", přesto v seznamu národních parků dánského království ji nenajdeme? Co tady naopak najdeme v hojném množství jsou kopce, možná až příliš hustou síť turistických cest i singltreků a také zákazových tabulek, aby se turisté se sportovci nepobili. Nějaké to ledovcové jezero nebo vyhlídkovou věž. Všechny atrakce jsme se pokusili vměstnat do cyklovýletu nevalné délky, za to valné estetické hodnoty. Stovky leknínů rozkvetlých na hladině do bažiny se ztrácejícího jezírka Bregne So, okružní pěšina kolem největšího jezera oblasti Store Okso i s několika opuštěnými miniaturními plážemi a jednou velkou centrální tak trochu přeplněnou lidmi, vyhlídka na už skoro zarostlé jezírko Lille Okso, a nakonec překrásná bezlesá oblast Rebild Bakker s údolní cestou podél potoka a výhledy na holé zvrásněné stráně pod vesnicí Rebild. Ještě jednu noc zůstáváme u jezírka, ráno dobereme vodu u "pítka" v Rebiltu, k už tradičně nedobré kávě (a nedáme si pokoj pořád to zkoušíme :-)) kupujeme i nálepku dánské vlajky do garáže. A protože se nám v kopcích líbí, volíme další poměrně dlouhý přejezd do Mols Bjerge.

 

U zátoky Kalo pochopíme, co to znamená, když někdo v průvodci napíše, že oblast je Dány oblíbena především v létě, tedy plné parkoviště, pak druhé a třetí, až to další s možností zastavit a jít se projít k moři. A zjistit, že tady nezůstaneme a zkusit hodně drahou domácí a luxusně chutnou houstičku v kavárně, která je opravdu kavárnou a tedy přidá i podobně drahou, avšak podobně luxusně chutnou kávu. Dánové jsou prý jedni z nejspokojenějších lidí na planetě, nejméně si stěžujících. Mě jen s úsměvem napadá, kdo si nestěžuje na dánskou kávu, ten už bude spokojen v životě úplně se vším :-).

Mols Bjerge se opravdu tváří jako hory, vystupují z moře do výšky úcty hodných sto třiceti metrů, nejvyššímu vrcholku ale trochu pomohli prehistoričtí obyvatalé jeho navýšením v rámci pokusu o nějaké opevnění nebo snad hrobku, mohylu, podobných kopců najdeme v okolí víc. Úžasné místo na noc bychom měli na 56°12´17.865"N, 10°31´56.181"E kdyby snad slunce stále nemilosrdně nepražilo do střechy stínem nechráněného obytného auta. My jeho obyvatelé snad nikdy nebudeme spokojeni, když svítí málo, nemáme elektřinu, když svítí moc, elektřína "přetéká", jen v autě se nedá vydržet. Jak skvělá izolace obytných aut v zimě dokáže podržet teplo, dokáže ho podržet i v letní noci, kdy venku už bychom dýchat mohli, vnitřní teplotě však dlouho nepomáhá ani průvan ze všech otevřených dveří a oken. Proto zůstáváme v údolí alespoň trochu chráněni lesními velikány, ty na vrcholcích nepotkáme (56°13´4.239"N, 10°33´12.190"E). Snad jen ještě malé varování, kdo chce jezdit po Mols Bjerge, prašným cestám se nevyhne.

 

Také k okruhu po kopcích volíme kolo, jen s výběrem cest je to tady trošku horší. První část, kdy se chceme proplést k nejvyššímu kopci Agri Bavnehoj třeba oklikou, ale abychom z národního parku co nejvíce viděli, je ještě celkem v pohodě. Sice i v "rovinatém" Dánsku musíme dvakrát tlačit kolo se řidítky nad úrovni očí a opravdu ani s motorem nejsme schopni vyjet všechno, cesty jsou však přehledné, relativně široké a tvrdé, často jedeme i po zpěvněných šotolinách zde používaných jako běžné silnice. Nahoře kolem mohyly už příliš prostoru nezbývá, navíc místo je doslova obleženo místními, potkáme tu "naleštěnou" dámu v lodičkách i "vysokohorské" turisty vybavené batohy, stany a spacáky natěžko putující ani si nedovedu představit kam až. Však také jen pár výškových metrů pod vrcholem je umístěno dobré parkoviště 56°13´42.927"N, 10°31´51.545"E snad i s možností přenocovat v obytném autě.

 

My ještě chvíli využíváme jednu z cyklotras, ale pak už se zamotáváme do zdejší sítě turistických pěšin a někdy s těžkými koly na uzounkých a členitých pěšinách trochu bojujeme. Míříme k Poskaer Stenhus, velmi pěkně zachovalému prehistorickému dolmenu datovenému snad až 3 300 let před náš letopočet. I u něj je možné zaparkovat na 56°13´4.290"N, 10°30´5.619"E a v obytném autě přespat. I když hned vedle stojí jakási zemědělská hala, můžeme si vybrat ten správný úhel pohledu a znovu se pokusit nacítit do té doby, do kamenů v kruhu a třeba posvátně vynechat skládanku těch uprostřed. Nebo jen sledovat koně pasoucí se okolo, protože co jim je do nějakého dolmenu, pohřebiště, tři a půl tisíc let staré mrtvoly, která už tam stejně nebydlí :-).

 

Jen příští trasu trochu měníme, po silnici sjedeme do Knebelu a máme hlad, proto si nás víc než moře, přístav, pobřeží, přitahuje italská pizzerie. Ne snad, že bychom nechtěli ochutnat dánskou stravu, vlastně prvotně toužíme znovu po dobré kávě a třeba nějakému zákusku k ní, ale s vůní linoucí se z kuchyně prostě neodoláme. Pak se silnicí trochu obkolesíme kolem nejsložitějších pasáží původní trasy a vystoupáme už pěknou zpevněnou cestou k Trehoje, kde jsme včera chtěli zůstat na noc. Výhledy na moře, které omývá výběžek ze třech stran, jsou odtud úchvatné, jen o víkendovém dnu i návštěvnost místa je stejně tak úchvatná. Rychle sjedeme k autu sbalíme vše, co by cestou mohlo někde "putovat" a s krátkou zajíždkou k mohylám Stabelhoje vyrážíme dál na jih. Těšíme se na ostrov Fyn, na Placičky dánských ostrovů

7/2021

 

 

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 

Komentáře

Nikdo ještě nepřidal komentář. Buďte první!

Nový komentář

Úvod Výlety Cestopisy Tipy k zastavení Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace