K berlínským jezerům

Vodní plocha je pro mě vždy v přírodě prvkem, který mě fascinuje, přitahuje. Nemusím se nutně do ní namáčet, ale dívat se na ní, pozorovat zcela odlišný svět kolem ní, ať už je mořem, řekou, jezerem nebo rybníkem na návsi, to mě pokaždé alespoň na chvíli zastaví. I mrak je řekou, která už viděla moře.

Nemohl jsem nechat bez povšimnutí oblast jezer kolem hlavního německého Berlína, často propojených nějakou řekou. A ona je tak rozlehlá, že nestačí ani jedno ani několik nahlédnutí, sem můžu přijet vždy, když zatoužím po borových lesích, klidných vodních hladinách a kvalitních cestách pro bicykl bez zbytečných stoupání. Ideální nástupiště pro nejmladší cyklisty. Ideální v časném jaru nebo pozdním podzimu.

Mám rád také atmosféru malých městeček na březích jezer, kavárny na nábřežích nebo starých náměstích, na okrajích pak kolonií zahrádek a víkendových chat, ty mi připomínají společnou cestu budování lepších zítřků v dobách zbarvených do ruda. Ano, i tenkrát pohlaváři slibovali, "bude lépe" a zpočátku jim i dost lidí věřilo. Že by snad dnešní propagátory toho bezduchého slibu čekal stejný osud? Naopak novou dobu bývalé NDR, pro mnohé dobu hojnosti, kterou si jen nějak možná nechceme uvědomovat, protože jiní se mají hojněji, na jezerech a jejich spojnicích symbolizují lodě, lodičky, čluny. Ty prastaré, které brázdily hladiny ještě v dobách největšího rozmachu automobilky Wartburg a používaly jejich motory k pohonu, spíš rychle než pomalu mizí. Nahrazují je moderní více nebo méně luxusně vybavené k jízdě i bydlení. Trochu mi život jejich posádek připomíná ten náš, jen oni mají k dispozici poněkud méně sjízdných "silnic". Kdo ví, možná kdybych se narodil někde na břehu jezera na Sprévě, psal bych dnes vyprávění o výletech lodí :-).

V lesích i kolem jezer jsou vedeny tisíce kilometrů pěších značených cest, mnohé z nich jsou i na kole dobře sjízdné a dokáží mě dovést do těch nejtišších zákoutí přírody, do rezervací. Vždyť jezera tu nevznikla za týden ani za dva a vývoj přírodních poměrů jejich vzniku a někdy i zániku, kterému nasvědčují bažiny po obvodu jezer, pokud na ně narazím, na obrázcích naučných tabulí vypadá zajímavě. Podrobnostem v cizí řeči sice nerozumím, ale když se zastavím, posadím se na lavičku u nějakého tichého výhledu na vodní hladinu a protější břeh, můžu se zavřenýma očima sledovat, jak moc jsme my lidé zrychlení proti věkům jezer, stromů, kamenů či písku. A čí hodnoty jsou trvalejší, pro planetu Zemi důležité.

Takhle nějak jsem si prožil pár dní v okolí Neuendorfského jezera a Leibsch na břehu Sprévy nebo u městeček Teuplitz, Klein a Gross Köris. U jezer, na jejichž březích ta městečka stojí. Mapky našich cyklocest jsou přiloženy v galerii, ale nezdají se mi býti podstatné. Zvláště počátkem jara ještě před hlavní vodní sezónou to tady není o dosahování cílů a odškrtávání počtu objevených jezer, ale o tichu, klidu, pohodě, o prvních jarních dnech a cyklokilometrech, někdy studených na kulicha a zimní bundu a zítra zase na kraťasy a lehkou sofshellu s prodlouženými zády, aby na ně při rychlejší jízdě na kole po hladké cyklostezce netáhlo.

4/2010