Jak v Cornwallu nocovat v obytném autě "na klidno"

Obávám se, že pokud nechce přijít do konfliktu s místními pořádkovými orgány, ani ten nejzarytější příznivec spaní v autě ve volné přírodě se v Cornwallu bez alespoň občasného použítí kempu neobejde. Dobrou zprávou je, že tady v kempech bývá výrazně klidněji než třeba v Čechách.

Levnější a také "přírodnější" jsou kempy u farem nebo hospůdek, naopak ty dražší mi připadaly jak dokonale udržovaná vilová čtvrť přestěhovaná sem z obvyklého okraje obvyklého britského města střední velikosti. Což je přesně to, čemu se s vrozeným pudem sebezáchovy vyhýbám, moje tělo na pobyt v podobných zařízeních reaguje tvorbou vyrážky a oteklýma očima, které něco podobného opravdu nerady vidí.

předchozí část: Jak se jezdí obytným autem první dny po Cornwallu

 

Každé městečko cornwallského pobřeží disponuje jakýmsi "záchytným" parkovištěm a téměř každé takové parkoviště je opatřeno velmi zřetelnou tabulí zakazující stání obytných aut zde přes noc, a pozor, také nocování v jakémkoliv tady zaparkovaném autě. Pobřeží jihozápadní Anglie je nádherný kout země a místní lidé to dobře vědí. Udržují si tady svůj lehký, ačkoliv vstřícný a plný úcty, přece jen odstup vůči cizincům. Na spaní na parkovišti u moře můžeme zapomenout a na stání někde zdarma téměř také. Co tedy kromě kempu zbývá?

Především neztrácet naději a být hodně pozorný. Občas je přece jen stání přes noc u městečka dovoleno, rozhoduje o tom obsluha parkoviště, která sice zpravidla není vidět, nicméně když něco potřebuje ona od nás nebo my od ní, vždy se u auta objeví. Semo tamo chybí i zákaz tam, kde už pracuje jen výběrčí automat. Ceny za celonoční parkování jsme zažili od 3 do 25 liber, ovšem horní hranice už je hodně přehnaná, to je cena "sterilního" kempu. Určitou možností je použití aplikace "Park4night", žádná z dalších nám tady nepomohla. Jenže jen určitou možností, její použítí totiž v sobě skrývá mnoho pastí.

 

Někde přispěvatel tvrdí, že je tu stání přes noc povoleno, jenže ono to tak není, mnohá místa jsou pro obvykle široká a dlouhá obytná auta naprosto nedostupná. Jinde cena parkování neodpovídá skutečnosti. Přesto tady lze pár dobrých tipů najít, jen je třeba velmi pozorně studovat všechny recenze místa a už předem hledat zádrhele. Jen pokud opravdu žádný nenajdeme, je určitá naděje, že místo bude k přenocování vhodné.

My jsme si nový den cesty z Mevagissey zkomplikovali hned po ránu, když jsme se pokusili projet městečkem do východiště plánovaného výletu na kolech. Na třech místech jsme "bojovali" se šířkou, výškou a délkou (7 m) auta proti úzkým uličkám. Když jsme z kalamity nějak vybředli, nepokoušeli jsme se už o žádný další průjezd a vyrazili jsme raději do městečka Goran Haven sevřeného mezi skalními útesy. Jeho jediná ulice ústí na malou pláž dnes plnou otužilých anglických rekreantů. Kde oni běžně skotačí ve vlnách, jsem já strčil nohu po kotník a odolnější polovina naší posádky po kolena. Vlny tady však na všechny křičely nádherně, pěnily vydatně a svou silou jasně dávaly najevo, kdo je ve městečku opravdovým pánem. Malá čajovna všem vymrzlým nabízela tradiční anglické "houstičky", na které se maže nejprve marmeláda a pak trochu našlehané máslo, což se v této konzistenci naprosto na pečivo namazat nedá, jen Angličané to ještě nevědí :-). Navíc součástí "menu" je černý čaj s mlékem. Pamětliv svého útlého dětství jsem měl z toho nápoje značné obavy, jenže zkusit se to alespoň jednou musí. Posilněni jsme vystoupili na útes nad městečkem, poskytl nám tak ten nejucelenější pohled. A byl přenádherný.

 

Dál jsme kopírovali uzounkou silničku podél pobřeží, zavedla nás ke krásné zátoce nedaleko Porthollandu a také nás mnohokrát vystrašila svým profilem a obavami ze střetu s protijedoucím autem. U zátoky jsme postáli celé odpoledne, na spaní tady však znovu nebylo ani pomyšlení. Docela dobře jsme se bavili sledováním několika "protřelých divočáků" v malých dodávkách, jak sebevědomě kempování zde zahájili a jak později již mnohem méně sebevědomě plochu opouštěli. Ani my jsme pochopitelně netušili, kde dnes budeme spát a St.Mawes, další městečko na trase toto dilema nerozluštilo. Alespoň jsme tady doplnili zásoby.

 

Nakonec se vyplatilo být pozorní, cestou do Falmouth jsme si všimli snad jediného odpočívadla vedle silnice vzniklého zkrácením zatáčky původní trasy v celém hrabství :-). Dalo trochu práce odstavit Malibu tak, abychom nikomu nebránili v průjezdu, ale povedlo se. Takže náš návod na to, jak spát v Cornwallu v obytném autě "na klidno" lze složit do několika málo vět. Občas využít kemp u farmy není trestný čin :-). Aplikace Park4night ano, nicméně víc její údaje prověřovat než jim důvěřovat. Kdo si přečte všechny zákazové tabule u parkovišť, zjistí, že všechny zákazové nejsou... :-). A především vlastní pozornost a nenechat si ujít jediný volný plácek podél cesty. V Cornwallu jich je málo, avšak jsou tam. Když jsme při plavbě do Bretaně na konci výletu počítali, ukázalo se, že jsme dvě třetiny nocí prožili legálně mimo kempy.

 

Snad jediný opravdu zamračený a deštivý den výletu jsme zahájili prohlídkou vojenské pevnosti ve Falmouth. Vojenská zařízení nemáme úplně v oblibě, ani málo nevadilo, že jsme nebyli připojeni k výpravě s průvodcem. Šedá obloha dokreslovala barvu zdí neutěšené pusté plochy pevnosti a ponurou atmosféru, která tady nejspíš vládla už od britské občanské války. Výhledy na město pohlcovala všepřítomná bělošedá mlha pod kopcem, ve spodních patrech barvy podtrhují exponáty obranných děl z války poslední. Temná khaki se od šedé zas až tolik neliší.

 

pokračování: Jak se dobře najíst na samém jihu Anglie

Ani pašerácká minulost další vesničky, kterou si jdeme v dešti prohlédnout nám náladu zpočátku nezlepšuje. Coverack v překladu znamená "skrýš" a díky větru, šedému moři odrážejícímu barvu mraků a vysokým vlnám korespondujícím pro změnu s tvary a rozměry rychle letící oblačnosti jsme nepotřebovali ani příliš bujnou fantazii k tomu, abychom mohli nasát atmosféru. Kdyby nám nasávání nedokázalo narušit několik nečekaných barev rozrážející ucelenou šeď. Okrově žlutý mech na skále těsně u pobřeží, ostře fialové kvítky trsu skalničky, která se uchytila uprostřed pobřežní zdi, barevná mozaika loděk zběsile se potácejících i za ochrannou zdí rybářského přístavu. Nalepka vlaječky hrabství Cornwall koupená v jediném otevřeném obchodě nám pak vyrovnala emoce rozjitřené nedostatkem kofeinu a cukrů, když kavárnu zavřeli deset minut před naším příchodem.

6/2019

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace