Jak se žilo v nejbohatším městě Polska?

Jedeme do Gdaňsku a jedeme lodí, z Helu. Zaparkovali jsme na 54°35´59.406"N, 18°48´24.052"E dost pozdě večer, za plotem lidmi narvaný kemp už utichal. Ranní platba za celodenní stání není nejlevnější záležitostí, ale co by člověk neudělal pro takovou atrakci, jako je projížďka lodí přes Gdaňský záliv spojená s komplexní prohlídkou zámořského přístavu. A s konečnou stanicí přímo v historickém centru starého hanzovního města.

Předchozí část výletu: Kdyby nebylo pobřeží polského Baltu

"Ántré" neboli vstup do něj prožíváme více než impozantní, cihlovo prkenný "zuraw" tedy jeřáb, který nesmí chybět na žádné pohlednici Gdaňsku, vidíme z lodi ještě než jsme vypuštěni do ulic. Na první obrázek jsem tedy dostal chvíli prostoru, než všichni pasažéři opustili plavidlo. A pak už to šlo ráz na ráz, malá snidaně s kávičkou v první zahrádce před hospůdkou a vzhůru do labyrintu ulic, uliček a náměstí. Jak jsem si slíbil se městům a zvláště pak těm velkým spíš vyhýbat, tady bych udělal velkou chybu. Je tu rušno, to ano, chrtky si na rozpálené dlažbě ošlapují tlapky a nechápou asi úplně dobře, proč se plahočíme tudy a ne někde v parku nebo v lesíku, proč se neustále musejí někomu vyhýbat a proč nemůžou běžet bez vodítka. Za to my máme spousty důvodů, proč zvedat hlavy, čemu se podivovat a za čím se otočit.

Nastudoval jsem pár památek, příběhy k nim mi však chyběly, asi proto na prohlídku stačily dvě možná tři hodinky. Ty však se nesly ve spokojenosti, snad i pohodě, je-li tato v turisticky vyhledávaném městě uprostřed sezony možná. Po gdaňských ulicích se návštěvníci mají kam rozprsknout, nejživěji je kolem ramene řeky Motlawy a právě u "zurawu", sloužil i k vykládce zboží z lodí i jako jedna ze vstupních bran do starého města. Dochovaly se i sousední Zelená nebo Kraví, střežily vstup do jednoho z nejhezčích měst severní Evropy a po staletí nejbohatšího města Polska.

Mě v této souvislosti fascinuje Hanza, obchodní spolek převážně německých měst, největšího rozmachu dosáhl ve 14.století, kdy jeho členem bylo 80 měst, a Gdaňsk patřil k nejvýznamnějším. V té době byla hanza samostatným politickým subjektem na mapě Evropy, nejen že měla monopol na všechny obchody mezi Skandinávií, Anglií, Nizozemím, a baltskými přístavy, dokonce vedla války, uzavírala mír, navazovala diplomatické styky s mnoha zeměmi, vyjednávala s panovníky. Vše za účelem hospodářského rozkvětu... a někdy i za použití pirátských akcí. Ale představte si tu kuráž, v oblasti Baltu v dobách největší slávy hanzy žádný stát a žádný vladař nedosáhl dostatečné autority, aby zajistil pořádek, města se tedy spojila a pořádek si zajistila sama, i nad vladaři a státy... Tak trochu bych si řekl, co bychom dnes dali za podobný způsob "jednotného" tažení lana místo tlachání úředníků Evropské unie. Upřímně řečeno však, i v hanzovných záležitostech brzy převládly zájmy "jednotlivých stran", první známky úpadku sdružení se objevily v polovině 15.století a poslední sněm měst se uskutečnil v roce 1669.

Procházka ulicemi Gdaňsku a výstavnost jeho budov možná pro mě zůstane mementem, jak by věci mohly vypadat, kdybychom se my lidi uměli domluvit. Kdybychom místo vymýšlení nových technologií, které naše zakrnělé mozky umějí vymyslet, aby se vzápětí od nich nechávaly ovládat, kultivovali naši mysl a sami sebe ke společnému prospěchu. Kdybychom každý uměli začít sám u sebe a že to neumíme, proto se tak rádi díváme do kuchyní těch druhých a pořád něco hodnotíme. Zdá se, přiznejme si, asi nikdo tak úplně neumíme začít sám u sebe.

Do odjezdu lodi zpět na Hel máme ještě dost času, vyzkoušíme tedy i nějakou alespoň malinko odlehlou hospůdku k odpočinku, k napojení se a nasycení, pro chrtky s poležením ve stínu. Tušíme, že někde po městě se dnes potulují i můj synek se slečnou, ale že by Gdaňsk byl tak malý, abychom se i bez vzájemného nahánění někde setkali? Dali si u nás pivo a domluvili jsme meeting s večeří na následující den a společný výlet na ten další...

Wladyslawowo je město, kterým musí projet každý, kdo chce na Hel nebo z Helu ven, a podle toho to tam také v létě vypadá s dopravou. I proto s odjezdem nespěcháme, šouráme se a sledujeme googlovy zprávy o průtočnosti na hlavní. A trpělivě v aplikaci hledáme vhodné místo k přenocování v obytném autě. Na 54°41´24.238"N, 18°27´51.687"E nás ráno budí pohyb koní, v malém obchůdku v docházkové vzdálenosti tak akorát na pantoflíčky si kupujeme čerstvé pečivo a pár vod do zásoby, pak vyrážíme na krátkou neplánovanou procházku k moři. Jeho pobřeží je tady stejně jako celá zátoka tvořená helskou kosou chráněnou oblastí Nadmorski park krajobrazowy. I když jen opravdu úzký proužek pobřeží. Nejdřív jdeme k vyhlídkové plošině stlučené z hrubě opracovaných klád, pod ní stojí budova info střediska a malinkého muzea pravěkých lovců tuleňů. Z jedné repliky rákosové mini chatrče, pár dřevěných soch a uzavřené budovy muzea se toho moc nedozvíme, nicméně lovci nejspíš lovili zdatně, dnes tady na tuleně nenarazíme.

Pobřežní zprvu silnička, později stezka by se mohla zdát zcela nezajímavou, tak proč se nám tu tolik líbí, proč nespěcháme za dalšími cíli? Je tu ticho, klid, vlnky zátoky jen tak šplouchají, bílý písek uzounké pláže, pozdně letní rozkvetlá kvítka. Mezi řasami jsme objevili bílou medúzu, kousek od silnice nás zve k procházce nad vodou dlouhé molo. Cesta k němu vede alejí vzrostlých starých listnáčů skoro jako přes hráz jihočeského rybníku. Na hladině se občas pohupuje člun, ranní nízká oblačnost se pomalu rozpouští. Kousek nad pobřežím, hlásí mapa, dojdeme k zámku, ten je spíš hotelem, než historickou památkou. Objednáváme si kávu, kávu, tradiční polskou polévku žurek v chlebu a desert, oba pokrmy jako přesnídávku napůl. Miluji dlouhé letní dny, kdy můžu tak trochu i hazardovat s časem a třeba jen pár desítek minut zevlovat po okolí od šálku dobré kávy.

Park krajobrazowy v Polsku si představuji něco jako naši chráněnou krajinnou oblast, i proto jsme nemohli vynechat ten s názvem Trojmiejski. Trojměstím je nazýváno spojení Sopot, Gdynie a Gdaňsku a v parku jsou chráněna cenná přírodní území v nejbližším okolí těchto měst. Trošičku nádech exotiky dává místům skutečnost, že se pohybujeme po území Kašubů, původního slovanského kmene, který se tu usadil před dávnými staletími, a přežil všechny polské i německé invaze dodnes, i když možná už jen symbolicky v nápisech na tabulích názvů obcí. Tato fakta jsme neměli potřebu ověřovat, nás lákaly hluboké lesy a jezera vzniklá pradávným působením ledovců. K tomu s názvem Borowo vede zpevněná šotolinová i pro obytné vozy sjízdná cesta, bez poplatku se však na 54°32´34.339"N, 18°15´58.503"E neobejdeme. K rekreaci a koupání využívané, přesto moc hezké jezero obcházíme už pěšky po červené turistické značce, dalo by se tudy jet i na kole, míříme k rezervaci Pelcznica a jejím třem jezerům. Možná vyslovím kacířskou myšlenku, tady se cítím naprosto spokojen a naplněn svou cestovatelskou posedlostí, tady objevuji něco, k čemu má daleko většina lidské populace, totiž ticho, klid, mír. A dostávám to v balíčcích zabalených tím nejozdobnějším obalem lesů, kopců, někdy hor, a převázaných těmi nejlesklejšími stužkami slunečních paprsků, odlesků od hladin všech druhů vod nebo nejjemnějších vláken pavučin, cévek listů rostlinek, chmýří jejich květů.

K Palszniku si jdeme vyzkoušet dostatečnou mokrost vody, tady máme přístup až k samému břehu ledovcového jezera, Krypko je víc obrostlé rákosím, o to ladněji zapadá do přírody. Abychom se z toho klidu nepos....li, najde si jedna z chrtek dost dlouhý klacek a provokuje ke hrám tu druhou, prožíváme lehkou zkoušku chrtí mrštnosti. Pak se vracíme k samotám Wygoda, stejnojmenné jezero už jen pozorujeme z uctivé výšky a vzdálenosti. Abychom prošli zpět k jezeru Borowo, musíme využít neznačených cest, což je pro mě znovu důvodem k pokloně tvůrcům mapy.cz. Procházíme úzkou pěšinou po okraji bažiny, chvílemi si připadáme jako v šumavském rašeliništi, do něj nás ale stezka nepustí. A v mapách vždy vidíme naší přesnou polohu, správný směr i "příslušnost" ke zvolené cestě. Jižní okraj protáhlého jezera Borowo nemá nic společného s jeho severní rekreační oblastí, tady si připadáme jako v lůně severské přírody. Mírné bažiny, zakrslé břízky, ostře zelená barva bažinných trav, jezero modré podle barvy oblohy. Stezka po jeho východním břehu se rozšiřuje spolu s blížícím se hlukem rekračního ruchu. Tady bychom určitě mohli zůstat přes noc, nás však ještě čekají hody v dobré steakové restauraci a teď už naplánované setkání se s nastupující rodovou cestovatelskou generací. Mimo jiné je třeba smluvit plán na výlet k ústí nejnárodnější polské řeky a k nejvýchodnější polské hranici.

8/2023