Jak se liší pohádka a skutečnost na Algarve?

Kdo se vydá putovat po jižním pobřeží Portugalska, měl by vědět jednu celkem důležitou pravdu. Skutečné Algarve vypadá hodně jinak, než to z pohlednic a reklamních fotografií.

Jestliže jsme za několik dní pobytu v přírodním parku Sudoeste e Costa Vicentina projeli jen málo vesnic a pozorovali jsme tady nádhernou přírodu, divoké strmé útesy a mimo pár turistů téměř opuštěný kraj, v Algarve se nám naopak podařilo najít pár malých kousků lesa, který kryl ty nejhezčí skalní útvary asi jako tanga zadeček erotické tanečnice. Jinak jen města, hotely, resorty a v létě nejspíš placené pláže. Mně někdo oblast ještě před odjezdem tolik pohaněl, že i to málo se mi stalo příjemným překvapením. První prapodivné tvary skal ve žlutých, okrových a oranžových barevných tónech jsme spatřili na jižním okraji Lagosu, jednoho z největších a také nejzajímavěších měst Algarve.

předchozí část: Silvestr budiž pestr v Sudoeste e Costa Vicentina 

To projedete velkým městem, auto odstavíte někde mimo oficiální parkoviště, protože takovým nemáte šanci obytným autem ani projet. Neunikne Vám asi sto tabulí se zákazy stání obytných aut, proto zvláště v podvečer po očku sledujete, kdo "má koule" na to zůstat. Mapu k cestě po útesech nepotřebujete, jeden kilometr na sever, přejít louku a zpět k majáku zase asi kilometr, ten po dřevěnném chodníku opatřeném zábradlím, pochopitelně hodně daleko od hran útesů. Asi aby někdo nesešlapal písek u krajů útesů.... A spousta lidí ukázněně šlape po chodníku a jiná spousta živelně pobíhá po hranách skal.

 

Ale teď vážně, útesy u Lagosu jsou na celé odpoledne, protože běháte nahoru a dolů, fotografové neustále zdržují snahou dostat tu nádheru na kartu uvnitř fotoaparátu stejným způsobem, jako to umí ti z pohlednic. Občas sejdete dolů do hlubin, navedou vás schody a sice prořídlý, přesto zástup nedělně vystrojených lidí. Všichni pózují na schodech, pod schody, u skalního okna, na pláži, u moře, ještěže plážička není velká a všichni se chtějí vystřídat. Jen tak lze vystihnout moment, kdy se místo na fotce zdá být opuštěné.

 

Stejně jak jsou členité skály, členitá je i pěšina podél nich. Část směřující k městu je tak trochu "na divoko", tady si lidé běhají a ve stržích šplhají až dolů k miniaturním plážím, jak kdo chce. Na tuhle disciplinu je třeba si vyhradit více času i fyzické kondice, k nejhezčím zátočinám a plážičkám se lze dostat jen metodou pokus – omyl. Když už v zorném poli pohledů převažuje městská zástavba, je nejvyšší čas přejít za silnici a podívat se na druhou část stezky, tu kultivovanou. Dobře jsem odhadl časový rozvrh a k západním útesům dorazil chviličku před západem Slunce. Pro fotografy to sice znamená docela hoňky, protože každou skálu s každým rychle padajícím kotoučem musejí zvěčnit alespoň mnohokrát. Když už focení mají plné kecky a nebo když rezignují na světelné podmínky, při kterých stejně nikdy žádná fotka nemůže vypadat dobře, prostě si jen sednou a tiše a mírně tupě zírají. Ještěže jsou na tom všichni kolemjdoucí stejně, nikdo si nevšimne nekontrolovaně vytékající sliny z dokořán otevřených úst.

 

Na spaní pod zakazujícími tabulemi my už "koule nemáme" dávno, přejíždíme na parkoviště označené v aplikaci jako blízko centra a tiché. Na dnes večer ideální východisko k nákupu v malé samoobsluze a na zítra téměř ideální východisko k prohlídce města. Kdyby nic jiného, Lagos obepínají zachovalé hradby a přístav chrání malá původně maurská pevnost. A uličky, těch starým městem prochází spousty, protože jsme "ve městě" courali naposledy v Lisabonu, tady byl delší půlden spojený s obědem i pro přírodomilce zajímavým počinem.

 

Jako příští útesy jsme na odpoledne vytipovali ty poblíž Portimao, sice jsme trošku složitě hledali odbočku z příbřežní meziměstské a mezihotelové autostrádo ulice, k zaparkování nám posloužila rovná plocha na trávě v místě asi uprostřed plánovaného pěšího okruhu. Spalo by se tady hezky, výhružné reference nás však po procházce z místa vyhnaly. Naopak útesy jsou tady opravdu moc hezké, možná nejdivočejší, jaké jsme v Algarve potkali. Jen délka takto zachovalého pobřeží měří sotva dva kilometry a pěšina po hraně útesů je na dvou místech přerušena plotem soukromého pozemku, který je třeba obejít daleko od moře. Alespoň že ty obrázky vypadají přírodně, na ploty zanedlouho jako správný senilně sklerotický děd zapomenu.

 

A dnešní nocleh? Pozdě odpoledne jsme vyrazili do Silves, městečka proslaveného mezi karavanisty rozlehlým hradem a dvěma ještě rozlehlejšími "stellplatzy". A oběma těsně před setměním beznadějně obsazenými. Občas se však vyplatí přijet někam pozdě, servis jsme nutně nepotřebovali a spokojený majitel toho přeplněného blíž k centru nám poradil přespání na parkovišti v jeho těsném sousedství. Když je prý obsazeno, policie toto stání toleruje. Tedy jsme spali v klidu spolu s několika kolegy a zdarma. Ráno jsme prošli městečko i hrad a příjemně tak prožili další půlden. Jako odpolední vyžití jsem nabídl další skály nad mořem, Hanička v bezprostřední reakci jen protáhla obličej. Ony se totiž i ty nejkrásnější oblouky nad mořem, i ta nejmodřejší obloha a stejně nejmodřejší moře, i ty nejbizardnější skály a vůbec všechna nej, jednou prostě přejí. Znám to z bifteků z pravé svíčkové :-).

 

Ještě jedny útesy jsme dali, ty u města Lagoa. Přiznám na rovinu, nejdrsnější parkování. Projel jsem dvěma zákazy vjezdu obytným autům, Malibu jsem schoval trochu za křoví u zavřeného informačního střediska a stánku s ne pro nás chutným občerstvením. Naše místečko ani nebylo parkoviště, jen vyježděné koleje do těch křovin. Věděl jsem, že toto je poslední možnost se po útesech projít, navíc bylo už docela pozdě. V tichosti jsem se smířil s případnou pokutou... Skály se pochopitelně podobaly všem ostatním, nicméně tady jsme spatřili nejvíc skalních oken velmi různých rozměrů. Nějaké "propadlé jeskyně", příjemná okružní procházka. Po návratu zpět k autu od našeho skrytého stály zcela veřejně bez bázně a hany dvě vestavby tovární výroby, nizozemská a německá. Najednou jsem se méně styděl a s výhružně vystrčenou bradou proti případným uniformovaným "zakázané" místo hrdě opustil.

 

Cestu po pobřeží Algarve jsme zakončili ve Faru. Pořádají tu vždy v červnu největší motorkářský sraz a protože jsem na dvou kolech také pár kilometrů najezdil, o téhle akci něco vím. Říkával jsem v té éře "kdybych náhodou někdy na motorce do Fara dojel, tak hlavně ať tam není ten sraz"... :-). Druhé největší město jižního pobřeží, samé letadlo ve vzduchu, miniaturní historické centrum a v něm jen dvě otevřené kavárny, které jsme našli až po kávě. Projít staré Faro je na půl hodiny a ještě některými ulicemi půjdete dvakrát. Posadili jsme se u přístavu jachet ke stolku terasy zcela opuštěné kavárny, skoro se zdála zavřená, jako všechny ostatní. Dovedete si to představit? Já, vyhlášený dopolední spáč, a přijdu ráno první "na kafe", všichni místní i cestovatelé až dost chvíli po mně :-). Museli jsme si ty kávy dát dvě, abych tento moment patřičně vstřebal.

 

pokračování: Přes pláně jižního Alenteja

A ještě jeden moment z Algarve jsem musel vstřebávat. Spali jsme na velké prašné ploše kousek od centra u laguny mezi moderními domy. Když jsme v podvečer dorazili, stálo nás tu asi pět obytných aut, jinak bylo parkoviště prázdné. A ukrutně děravé, raději jsem si ani nepředstavoval, jak by to tu vypadalo po dešti. A teď, když chceme odjet, plocha je plná osobních aut. Cestu ven jsme si našli, ale chuděra Malibu. Chvílemi bych v těch kráterech vzal za vděk takovým tím přístrojem, kterým měří v off-roadu ti nejtvrdší borci náklon auta v poslední chvíli před kolostřešní exhibicí. Snad se i Malibu chtělo zlomit, snad i radlice vpředu by se hodila pro uvolnění cesty. A hydraulické nohy vzadu, ne obyčejné, ale skákací, a co vzadu, všude, i vpředu i z boku. Možná i na střechu. A tohle všechno to úžasné Malibu zvládlo bez ztráty květinky.

1/2020

 

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace