Jak se jezdí obytným autem první dny po Cornwallu

Sjíždíme z trajektu v Plymouthu těsně před soumrakem šťastní z toho, že jsme tady, a vyplašení z toho, jak ježdění po Anglii přežijeme. Myslel jsem si, že se tady jezdí vlevo, jenže pravda je jiná.

 

Většina cest Cornwallu je tak úzká, že znalost světových stran přijde vhod jen na kruhových objezdech. Zlaté Řecko nebo Itálie s jejich uzoučkými průjezdy městy, tady je úzko i na venkově a pěkně mezi zdmi. Moc hezky to vypadá, mnohem méně hezky se v tom řídí obytné auto. Důležité je cestu dobře plánovat a nenechat se navigací vtáhnout do těch nejužších pěšinek, tam ani malá obytka často neprojede. A když přece, není vůbec příjemné sledovat, jak tlusné větve tlučou do boků i oken auta, jak se shora otírají o všechna zařízení, která na střeše vozíme, jak tráva i při jízdě krokem zaleze do každé šterbinky nástavby. A jestli se z té šlamastiky dostaneme, obcházet auto, které má všechna gumová těsnění nástavby obarvená na zeleno.

 

Zkušenosti tohoto druhu získáváme už první večer, kdy se pustíme do údolí k moři k vyhlédnutému parkovišti k nocování. A přicházejí další. Tady nebude jednoduché zůstat na noc někde na volno. Jedno parkoviště je oplocené a opatřené tabulkami se značkami majitelů jednotlivých stání, druhé "zakázané" pod vysokými pokutami a třetí díky výběrčím automatům dražší než poměrně luxusní kemp vzdálený pár kilometrů. Ještě netušíme, že kemp za 15 liber je hodně dobrá cena.

Polperro je pro nás první pohádkové městečko na trase kolem pobřeží hrabství Cornwall, bílé chaloupky namačkané do uzounkého údolí potoka při jeho ústí do moře. Dvanáct liber za pár hodin stání je třeba brát spíš jako vstupenku do městečka, které nás očarovalo na první dobrou. Prý se tu dřív lidé živili lovem sardinek, bedýnky s rybami však asi museli přepravovat podél, jak úzké jsou uličky ústící u miniaturního přístavu na konci zátoky mezi útesy. Zeď chránící dnes už víc tady kotvící turistické jachty je tak vysoká, že i ve sluncem zalitém dni se polekáme představy, jak tady asi umí být moře divoké. Úplně vidím obraz toho druhého muže, když se z rybáře stal pašerák. Polperro bylo vyhlášeným doupětem, ukrýt tady "černé zboží" bylo nejspíš v dřívějších dobách celkem snadné. Zvláště za těch bouřlivých nocí....

Než dojedeme k Polruanu, objevujeme "kouzlo" zdejších silniček, jestliže však chceme vidět útesy, které jsme si vysnili doma při plánování trasy, jinou volbu nemáme. Postupně absolvujeme dva kratší okruhy od krásných parkovišť, které spravuje organizace britských národních parků. Parkování obytných aut přes noc si tu výslovně nepřejí, tak je psáno na infotabulích, nicméně stryktně zakázáno není. Což si spousta přispěvatelů do populární camper aplikace "Parking4night" vysvětlila jako "povoleno". Zkusili jsme ještě další tři podobná aplikací doporučená, situace je všude stejná.

 

Polruan je malinké městečko strážící ústí hluboké zátoky, je příjemné ho projít, rozhlédnout se ze strážní věže, v přístavu najít nově opravenou starou požární loď, auto však nechte stát na kopci. Se stoupáním zpět mají práci i výkonné osobní vozy, obytku však především dole ve městečku ani nikde neotočíte. Trajekt do protějšího Fowey převáží jen lidi, pro auta je zřízen větší několik kilometrů do vnitrozemí. Dlouho jsme nemohli narazit na žádné vhodné místo na spaní, uvažoval jsem i zkusit parkoviště u trajektu, no ještěže jsem tu myšlenku nedotáhl do konce. Žádné tam není, auta čekají v koloně v silnici široké max na dva osobáky ve sklonu 12%. S velkým sebezapřením a s maximální ohleduplností a naštěstí naposledy během naší cesty jsme využili temný růžek největšího "nepřaného" parkoviště British national trust, kde jsme také poctivě zaplatili dva dny, i když jsme tu stáli jen od večera do rána.

 

Během krátké cesty převozní lodí poprvé zažíváme správné anglické počasí, začíná pršet. Než však uložíme auto na parkovišti a vydáme se na procházku starobylým městem, jemuž vévodí kamenný kostel z 15.století, deštníky už nepotřebujeme. Naopak hodí se sluneční brýle, jak se voda v přístavu leskne od ostrých paprsků. Zdejší přístav, přes který sledujeme naši včerejší večerní cestu v Polruanu, byl a dodnes je hodně ambiciózní, nejprve jeho vojenskou aktivitu omezil jeden z britských králů, jenže všechno fungovalo dál stejně dobře díky obchodním aktivitám lidí ve Fowey a také díky řece, která tady ústí do moře. Postarala se o velkou hloubku vody a mohou tady bezpečně kotvit i těžké lodě. Ty už skoro 250 let přepravují hlavně kaolín těžený nad městem. Dnes je přístav plný také rybářských a turistických loděk a spolu s pobřežními starými domy dává městu úchvatnou atmosféru.

 

Pro nakládku kaolínu byl postaven i přístav Charlestown v roce 1791 podnikatelem Charlesem Rashleighem. Do té dobu tuto surovinu nezbytnou pro výrobu porcelánu znali jen v Číně, proto byl jeho nález v oblasti obrovským přínosem. A těží se prý v kopcích na St. Austell dodnes a dodnes v Charlestownu na lodě prý i nakládá, jen už je používán jako příměs při výrobě papíru nebo kosmetiky. My jsme sice nákladní lodě v přístavu neviděli, procházka k plážím a přístavním zdím však byla příjemná a hodně se nám líbil zdejší starobylý kostel. Podobných je v Cornwallu celá řada, přesto nás tajuplná atmosféra každého z nich vždy přitahovala.

 

pokračování: Jak v Cornwallu nocovat v obytném autě "na klidno"

Poslední zastávkou dne bylo další městečko Mevagissey, nabídli nám tu parkování přes noc na centrálním parkovišti za přijatelný peníz. Navíc jsme si na ráno trochu mysleli na cyklovýlet podél pobřeží za městečkem. Tedy jsme vyrazili na první britské pivo, ke kterému se dostat nebylo zas až tak jednoduché, celé městečko bylo paralyzováno vystoupením jakési hudební skupiny. Plné lidí tak nebyly jen všechny přístavní uličky, ale také všechny přístavní putiky :-). Nicméně pokud Vám k tomu vesele hrají, pokud Vám zapadající sluníčko osvětluje pro středoevropana vždy romantickou kulisu rybářských bárek kotvících v bezpečí obezděné zátoky a pokud víte, že Váš dnešní nocleh je plně v souladu s mentalitou Vaší i lidí domácích, z čekání na pivo se stává příjemně prožitý čas na sklonku dne avšak stále ještě na počátku cornwallského dobrodružství.

6/2019

 

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace