Jak se dobře najíst na samém jihu Anglie

Coverack už je součástí poloostrova Lizard, jehož nejjižnější mys je také nejjižnějším místem staré dobré Anglie. Po klidné noci v kempu u farmy vyrážíme nejprve k zátoce a pláži Kynance Cove, velmi oblíbeného místa místních.

předchozí část: Jak v Cornwallu nocovat v obytném autě "na klidno"

Žlutá písčitá pláž za přílivu téměř celá zaplavovaná mořem mezi černými balvany provrtanými několika jeskyněmi. Přijeli jsme sem za minutu dvanáct, ještě jsme spatřili obnažené pláže, na prozkoumávání jeskyní nám však příliv už čas neposkytl. Obešli jsme zátoku v krátkém okruhu a přejeli do vesničky Lizard, která je díky své poloze a velmi rozlehlému parkovišti na návsi obležena turisty.

Z části na něm parkují také obytná auta, i tady je však přes noc díky výstražné tabuli pusto. K samotnému mysu je možné dojet autem, ovšem zákaz vjezdu pro ta velká včetně obytných stojí u posledního domu obce. A právě díky tomuto zákazu jsme absolvovali jeden z nejhežích pěších výletů naší ostrovní cesty. Prošli jsme vesničkou na východ, napojili se na pobřežní stezku a po ní došli západním směrem nejen k samotnému mysu, ale až na dohled Kynance Cove. První část cesty je moc hezká, občerstvení v nejjižnější restauraci povinné. A druhá část, to se prostě musí vidět, k jejímu popisu se mi nedostává slov. Jen si vzpomenu, že jsem neustále mačkal spoušť fotoaparátu, každých pár kroků jsem vyhlížel další pohledy z vysokých rozeklaných útesů a pokoušel se ještě o pár centimetrů postoupit blíž k jejich hranám. Že jsem se neustále otáčel, protože pohledy zpět si nijak nezadaly s těmi dopředu. Že jsem si radostí chtěl povídat s místními kravami pasoucími se za zídkou na té snad nejzelenější trávě. A že mě jedna zcela ignorovala a druhá a mě zírala podobným pohledem, jako těch pár proti mně procházejících turistů. Překvapilo mě, jak málo nás tady na tu krásu je, ti ostatní se asi krmili na jižním mysu Lizard a nebo čekali na odliv v zátoce Kynance Cove.

 

Do večera jsme ještě stihli dojet do Port Mellinu, také tam je blízko u přístavu malé parkoviště opatřené zákazem nočního stání, také tam lze vystoupat na vysoký útes nad miniaturním přístavem, a také tam .... je ještě jedno parkoviště malinko dál od vesnice rovněž opatřené výraznou tabulí se všemi možnými podmínkami stání, jen o zákazu toho nočního právě tady není ani zmínka. Využila toho spolu s námi ještě jedna rakouská posádka vestavby.

 

V Mullionu nad Port Mellinem jsme se chtěli projít kolem dalšího mystického kostela postaveného ze žulových kamenů, narazili jsme však také na krásnou hospůdku. Už jsme na cestě pár dní, jíst jen z našich zásob už nám dávno nepůsobí čirou radost, je tedy na čase si povědět něco o anglické stravě. Předně, na jídle jsme rozhodně v Anglii neušetřili. Fish and chips je nutná klasika, bez té by nás snad ani nepustili na trajekt domů. Už při konzumaci této speciality zjistíme podstatu pověstného klidu Angličanů. Kromě jídel z ryb tu narazíme i na různě zapečené "misky" z vařeného masa a zeleniny, na masovo zeleninové taštičky ve "slaném" těstě, u těch všech (často, nikoliv však vždycky:-)) při jídle zjistíme, jak je to horké, jakýkoliv náznak nějaké chutě však hledáme marně.

 

O "houstičkách" s marmeládou, máslem a čajem s mlékem už byla řeč, kdo maže máslo dolů, je na 95% cizinec, který nechápe britské chutě. Stejně jako ten, kdo se nejprve šklebí a pak vyleje čaj s mlékem. A káva? Tak na tu opravdu pozor. Mnoho si toho z hodin angličtiny nepamatují, nicméně co znamená slovo "horrible" mi bylo vysvětlováno právě v souvislosti s kávou servírovanou na ostrovech. Než si ji objednáte, rozhlédněte se po provozovně, zda je vybavena dobrým automatem na její výrobu. Pokud stroj nenajdete, bude vaše domácí instantní káva uvařená v autě zcela jistě levnější a téměř jistě chutnější volbou. Jestliže si však kávu přece jen dáte, rozhodně ochutnejte nějaký místní "cake". Ty jsou zpravidla naprosto luxusní, i když, bohužel, i cenou.

A co považuji na anglické kuchyni za naprostý vrchol? Typická zdejší snídaně v plné verzi sice obvykle stojí 9 liber, požitek a množství však ceně naprosto odpovídá. Podává se do 11,00 – 11,30 hodin, pokud na ní dojdeme později dopoledne, můžeme vypustit starosti s obědem. Jestli ještě někdy pojedu do Anglie, tohoto kulinářského požitku se rozhodně nevzdám.

 

A perličky na závěr povídání o anglickém jídle? Moc nepočítejte s tím, že by Vás v restauraci někdo přišel obsloužit, v baru si objednáte jídlo i pití, to si hned také po "načepování" odnesete. Ovšem až po úhradě celé objednávky. Musíte znát číslo Vašeho stolu a kdyby ten číslem nebyl vybaven, dostanete při objednávání třeba "umělecky" vybarvenou vařečku s Vaším číslem. Malinko škodolibě bych si myslel, že tento způsob úhrady účtu v restauraci může být důvod, proč poměrně dost jídel z nabídky není k jídlu. Proč by se kuchař snažil, když už má zaplaceno předem, že :-):-).

A jestli už se nechystáte dnes řídit, nezapomeňte ochutnat nějaké místní pivo. Už jen způsob čepování je pro našince atrakcí stejně jako jeho barva, konzistence a cena.

Důležitá vysvětlivka: vše výše popsané jsou zlehčené, nadsazené a velice subjektivní pocity chvilkového návštěvníka britských ostrovů. Text není recenzí či snad hodnocením a to ani v náznaku pokusu :-). Navíc, britské hospůdky jsou zpravidla tak nádherné domečky dýchající tradičními hodnotami, jejich personál v nich snad mohl sloužit dnes stejně jako před sto lety, a to by si žádný host na ostrovech neměl nechat ujít. Stejně jako my v Mullionu i leckde jinde.

 

Patřičně posilněni pokračujeme k dalšímu divu pobřeží Cornwallu, tentokrát jezeru The Loe u Porthlevenu. Vede k němu pěkná pobřežní stezka od městečka vyznačená dokonce jako cyklotrasa. Jezero samotné je zvláštní tím, že je od moře odděleno jen pruhem písku pláže. Znovu nám svítí sluníčko a moře je klidné, můžeme se tedy jen dohadovat, zda k jezeru někdy dosáhnou slané vlny. Zato dům postavený zcela o samotě na skále nad mořem v nás vyvolává velmi zřetelnou směsici pocitů od romantiky až po strachy známé z historických románů anglické literatury.

 

pokračování: Jak Cornwall vydával své podzemní bohatství a z čeho bohatne dnes

Z Porthlevenu pak není daleko do Marazionu, kde najdeme obrázek zaručeně známý z opačného břehu kanálu La Manche. Stavba kostela St. Michel´s Mount na skalnatém ostrůvku byla inspirována zjevením archanděla Michaela v 5. století, brzy zde vznikl keltský klášter. Ten byl pak v 11.století předán benediktským mnichům z francouzského kláštera a ti jej spravují dodnes. Stejně jako ve Francii se na ostrůvek dá dojít suchou nohou jen za odlivu po dlážděném chodníku a městečko je také podobně hojně navštěvováno. Navíc nedaleko odtud najdeme také nejzápadnější výběžek Anglie. Pro nás je však větší atrakcí spaní na vyvýšeném místě uprostřed poloostrova a až kýčovitě zbarvený západ sluníčka, který jsme před spaním tady mohli pozorovat. Tohle místo bychom bez Park4night nejspíš nenašli....

6/2019

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace