I my jsme jeli v srpnu na dovolenou k Jadranu - národní park Nockberge

Za Villachem jsme osaměli. Znovu žádný konkrétní plán, před sebou ještě tři dny cesty a jasný záměr. Chtěl jsem projet horskou placenou silnici Nockalmstrasse vedenou napříč národním parkem Nockberge. Měří nějakých 40 km, tedy nám určitě zůstane trochu času na pěší výlet.

předchozí část: I my jsme jeli v srpnu na dovolenou k Jadranu - samička lekla u Udine

Hanička znovu projevila úžasný hledací talent a vybrala k noclehu místo v nadmořské výšce 1850 metrů u jezera a několika horských hospůdek. I když se večer obloha černala a ještě z ní občas vypadla nějaká ta kapka, zkusili jsme alespoň obejít jezero. Toho si všiml kocour a vyrazil s námi, podíval se na duhu, zkoumal jezerní cestu. Nechtěli jsme s ním jít mezi okolo volně se pasoucí kravičky a raději jsme se všichni společně vrátili. Do auta už jsme vcházeli sami, kocour se o noční výpravu připravit nenechal. Díky on-line mapám jsme zjistili možnost vystoupat na nádherný kopec Falkert vypínající se přímo nad jezerem, které také nese jeho jméno. Trochu nás překvapila páteční návštěvnost místa, byla však hlášena optimistická předpověď počasí a na Falkert jsou také vedeny dvě zajištěné cesty.

 

My jsme vyrazili po té nejobyčejnější, i tak nám stoupání celkem dalo zabrat. Pěšina vedená údolím do sedla mezi dvěma cca 2300 m vysokým kopci poskytovala překrásné výhledy zpět a na protější hřebeny. Ovšem to, co nabídlo nejprve sedlo a později vrchol hory, bylo dech beroucí. V nejbližším okolí vrcholy Gurktalských Alp (necelých 2500 m je výška nejvyššícho z nich a pohoří trochu svým vzhledem připomíná slovenské Nízké Tatry), na pozadí pak vyšší, skalnatější a také víc sněhovou bělobou ozdobené Vysoké Taury.

 

V sobotu se vyčasilo úplně náramně, zdál se to být ideální čas na průjezd vysokohorskou silnicí. Jen podobným způsobem uvažovalo velmi mnoho lidí, nebylo jednoduché někde podél silnice zaparkovat a jít se kousek projít, o zastávce u některé s restaurací už vůbec nemluvě. Přesto jsme si užili nádherný čas plný výhledů, horského vzduchu a také alespoň na malou procházku došlo. Upřímně, ono nám to celkem stačilo, sám jsem včera nejspíš trochu podcenil horské povětří a neoblékl jsme se úplně správně do takových výšek, tedy jsem se ráno cítil malátný a začal jsem pokašlávat a posmrkávat. A Hani má ráda výhledy v sedě, ani jí tolik nevadí, když se dívá přes okno.

 

Sem jsme měli jet místo těch dnů "v Bibione"... :-). Týden v Solné komoře, druhý v horách pod Tarvisiem a třetí v Nockberge, to by asi byla ta správná dovolená podle mého gusta. A proč jsem ještě nikdy takový výlet nepodnikl? Tak to bych sám rád věděl. Možná pořád na něco čekám, třeba na nejlepší počasí, na lepší fyzickou kondici, na lepší vybavení do hor, možná se prostě jen něčeho bojím. Možná toho objevit své pravé sny a zrealizovat je. Možná zasahuje cenzura mého vlastního nejvyššího velitele mozkové cenzury. Možná proto všechno vypisuji do povídání o horách Nockberge a tak si věci trochu uvědomuji.

8/2019

 

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace