Do údolí Setiny

Je tomu přesně rok, kdy jsem naposledy vyjel sám na výlet obytným autem, snad proto se mi tímto odjezdem otevřela stará zranění. Žádná zlomená noha ani otřes mozku, "jen" díra do srdce a nezpůsobil ji zrovna šíp vystřelený Amorem :-). Jenže jak jinak bychom dokázali rozpoznat, zda se zranění hojí?

není daleko: Vyhaslá sopka Uhlířský vrch

V Malibu vládne úplně jiná energie v porovnání s Laikou a opravdu to není způsobeno značkou vozu, parfému nebo nafty v nádrži. Jen kocour mi tu dnes chybí, jeho paní také. I tak se usmívám, v dočasné samotě si libuji a také mám hojnost času i inspirace, abych o výletě něco napsal.

 

Svatováclavské slavnosti mi spíš připomínají umělý den volna, kterým kdysi politici chtěli zacpat ústa lidu, začínám je středou v Oderských vrších. Mám tady nějaké povinnosti seriozního dodavatele seriozního zboží, i tak už před polednem sedím na kole a sjíždím po zelené značce ze silnice pod Jakubčovicemi do lesa. Posmívám se situaci, kdy ve chvíli finiše přípravy k odjezdu začínají z nebe padat první kapky deště, který s patřičným přišlápnutím do pedálů sílí. Už kilometr od auta se schovávám pod stromem ze strachu, aby se ty cukry zkonzumované ke snídani ve mně nerozpustily. Cesta je hezká, mělkým údolím, lesní v tom nejlepším slova smyslu. Zelená značka si někam odbočuje, ta na kole sjízdná se s ní však brzy potká. Pak po silnici k rozhledně Okrouhlík nad obcí Slatina.

 

Když nevíte coby a nepomáhá ani známý kutilský řetězec (koupíte to v ...), postavte si rozhlednu. Rostou u nás jak houby pod dešti, leckdy, z mého úhlu pohledu, na hloupých místech. Jednotící prvek? Financováno v rámci projektu ....., modrá vlaječka plná žlutých hvězdiček. To opravdu nevíme o jiných projektech, kam Eura investovat tak, aby skutečně pomáhála lidem? Z návrší nad Slatinou je hezký výhled už od úpatí rozhledny, přesto stoupám po dřevěných schodech. V horních patrech už se mi chce trochu kakat, naštěstí nemám obecenstvo a můžu tedy pomalým tempem až nahoru. Musím uznat, že shůry je výhled přece jen o dost hezčí, v tu chvíli také vykoukne z mraků sluníčko.

 

Další cesta, to je cyklo nirvána. Nejprve dolů prašnou cestou, potom kilometry podél říčky Setiny úzkou asfaltkou, pak lučinatým údolím, i brodík bylo třeba překonat. Ještě šotolina k silnici nahoru z údolí, pak už jen asflat široký pro velká a rychlá auta až k tomu našemu. Přes Pustou Polom a Hlubočec. V Polomi prý najdu tvrz přestavěnou na rodinný dům č.p. 70. Dům tam stál, viděl jsem však jen klasickou krabici ze 70.let, možná jsem špatně zaostřil :-). A z Hlubočce vyjížděl Víťa Dostál, první Čech, který objel svět na kole. Trvalo mu to tři roky, sepsal své příběhy ve dvou knížkách, nene, nepotkal jsem ho tady, znovu se mračilo a ještě bychom zmokli.

 

čtěte také: Podívej se na dno - Hranická propast

Na závěr jsem si ještě vyjel na rozhlednu nad Jakubčovicemi, tady už se mi výhled tak nepozdával, také se vracel déšť a stávalo se mlhavo. Když jsem do boxu na boty v Malibu vracel mírně navlhlé cyklistické nášlapy, úplně jsem nechápal proč, za celý den se nic tak zvláštního nestalo, i tak jsem se usmíval spokojeností. Nejspíš jsem prožil hezký den a jako bonus jsem našel místo, kde s obytným autem můžeme stát celý den i noc bez potíží (49°50´26.384"N, 17°56´25.458"E). Jen já už spěchám na Kysuce....

9/2019

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace