Do pískovců Lužických hor

Lužické hory jsou také moje milované :-), mám je už hodně projeté na kole i prochozené, i z německé strany. Stále se sem rád vracím.

 

Když jsem v jednom deštivém dni portugalského adventu objevil nově vyznačené cesty ve skalách kolem Cvikova a Sloupu v Čechách, bylo jasné, kam pojedeme na jeden z prvních výletů po návratu.

 

"Ubytovat" se na jednu noc ve Cvikově není díky obytnému autu potíž, my stáli na 50°46´45.370"N, 14°38´3.906"E, velmi příhodném místě pro plánovaný pěší okruh skalami. Tak akorát, abychom se neplahočili dlouho městečkem ani při odchodu ani při návratu. Opouštíme Cvikov po zelené značce, na rozcestí Pod lesním divadlem přejdeme na takovou tu významovou žlutou, říká se jí také "psaníčko". Nutí nás stoupat k inzerovanému lesnímu divadlu. Nebýt "posprejovaných" skal, asi bychom moc divadlo nepoznali, pravdou ale je, že za první republiky bývala podobná místa oblíbená, často navštěvovaná a také tu lidé mnoho kulturních akcí pořádali.

 

Značka není v terénu úplně dobře patrná, vyplatí se sledovat průběh cesty v aplikaci map. Jen tak dojdeme spolehlivě na první opravdu krásnou vyhlídku do kraje, nad osadu Drnovec. Stával tu před válkou oblíbený hostinec Švýcárna, dnes je tu upravený altán. A výhled excelentní, na Lužické hory, Ještěd, Ralskou pahorkatinu. Projdeme osadou, kde nás povede znovu zelená značka až k lesní kapli. Tady sice mapy ukazují odbočku žlutého psaníčka, ve skutečnosti se hodí spíš Majino islandské "kdě nič, tu nič". O co tehdy šlo? Maja s Milanem Lasicovic od Váhu vyrazili před mnoha lety ještě s jednou posádkou na Island. Jenže oni jsou spíš společenští, než přírodomilní. Když projížděli kolem asi desáté sopky, osmého výlevu lávy a třináctého vodopádu, Maja si oblékla své nejlepší šaty, vyšla před obytné auto, pronesla svou později tolik slavnou větu. Pak se otráveně otočila na patě a vrátila zpět do auta. Asi takhle nějak získáváme zkušenosti....

 

Nicméně, vraťme se ke kapličce, právě tam někde odbočíme vlevo do lesa. Jakási matná pěšinka tam vede, tou dojdeme do překrásné skalní oblasti "kundratického Švýcarska". Vévodí jí upravená lavička ve skále, Karlův odpočinek, okolní skály sice nevynikají výškou ani bizardností tvarů, přesto rádi chvíli posedíme a pokocháme se. Další cesta je, optimisticky řečeno, poněkud orientačně náročnější :-), díky aplikaci však zvládnutelná. Chytrý telefon nás nejprve dovede k jeskyni Waltro, později k Dolnímu rybníku u silnice do Mařeniček.

 

Po ní jdeme k první křižovatce, odbočíme prudce vlevo a po krátkém úseku vpravo do louky. Neznačenými cestami dojdeme až na Schillerovu vyhlídku, překrásné místo s výhledem na téměř celé Lužické hory. A proč Schillerovu? Před válkou tady žilo většinou německé obyvatelstvo, to byli velcí turisti. Ale také se věčně "prali" s Klubem Českých turistů, kdo založí chatu, kdo postaví rozhlednu, kdo upraví vyhlídku. A názvy symbolizovaly dílčí vítězství....

 

Ještě jsme chtěli obejít skály Hrádek a Trávnickou jehlu a do města se vrátit přes Kalvárii po křížové cestě, i když naruby. Jenže jsme nějak přehlédli odbočku a vracet zpět se nám nechtělo. Sešli jsme tedy po úbočí Zeleného vrchu k dětské plicní léčebně a po silnici a modré značce se vrátili do auta.

Chtěli jsme si ještě dojet na něco dobrého, jenže dnešní den byl pro Čechy prvním "bez hospod". Nesledujeme zprávy ani noviny, bylo tedy trochu paradoxem, že jsme pozvali kamarádku z Nového Boru na zmrzlinu. Ona si myslela, že s ní hrajeme nějakou novou společenskou hru a pozvání přijala. Pak už jsme se jen divili, ona, že my nic nevíme a my, že bychom měli dnes i další dny zůstat bez kávy a zmrzliny. Pozvala tedy ona nás k sobě do práce, mají kávu výbornou, a my k ní koupili donuta v Lidlu. Ještěže je kamarádka opravdu kamarádka, jinak by to byla vypečená oslava.. :-).

 

Na noc jsme přejeli do Sloupu v Čechách na parkoviště pod hradem, které radí aplikace. A kde je zákaz pro obytná auta velký asi jako vrata od stodoly. Jenže dnes začíná karanténa, naopak sezóna ještě ani omylem nezačala, takže tady bez následků stojíme do rána tři. Nějak se nám ten camper svět v Česku zahušťuje, zákazů přibývá, aut ještě mnohem rychleji. Vývoj asi není třeba nijak živě předpovídat, ono to nějak dopadne.

 

My se těšíme do Sloupských a Svojkovských skal. Nejprve vystoupáme k uzavřené restauraci a rozhledně Na stráži, ony i výhledy ze skály u rozhledny jsou nádherné. K postupu nám pomáhá červená značka, stále stoupáme až k rozcestí Nad bukovým údolím. To se mi jeví přenádherné, prudce klesající pěšina se motá mezi vysokými a divokými skalami, aby nás "vyplivla" u silnice do Svojkova. Tam nás dovede žlutá značka tak, abychom silnici mohli minout. Naopak škoda by byla minout zříceninu hradu Svojkov. Zdá se být skrytá v lese a za plotem, je však volně přístupná.

 

Ze Svojkova všichni míří do Modlivého dolu zakončeného kaplí tesanou do skály, my ale uhýbáme doprava a velmi prudkým svahem stoupáme k hřebínku Svojkovských skal. Hanička si dala na jednom vrcholu krátkou meditaci, já jsem šel prozkoumat skály až k poslední vyhlídce. A vybál jsem se tam moc. Výhledy nádherné, skály vysoké, zábrany žádné. S tímhle bych si moc rád alespoň trochu uměl poradit, klepu se už daleko od hrany skály a "průhledné" rozhledny také není nic pro mě. Jako by to symbolizovalo můj život, tolik přenádherných výhledů nejsem schopen vidět jen pro zábrany, které si nosím v sobě. Alespoň že žlutá značka míjí vzdušné partie.

 

Lužické hory tentokrát za čedičem: Lužické varhany

Vycházíme v sedle pod Slavíčkem, tady kousek vpravo je v mapách také zaznamenán bod s dalekým výhledem. A ta krátká zacházka se vážně vyplatí, zase jiný pohled na nádherné kopce Lužických hor a Ještědu. Za sedlem kousek od chráněné jedle douglasky odbočuje nepříliš výrazná pěšina po modré významové značce. My jsme na tuto značku odbočili už dříve, na cestě je spousta polomů a tedy složitá orientace. Naopak vynechat trasu "za douglaskou" by byla velká škoda, pěšina tu vede po hraně skal nad hlubokým údolím. Modrá pak padá do údolí, zelená "psaníčková" nás zavede k dalším vyhlídkám a skalám. Tady už je pěšina poměrně vzdušná a po dnešních dopoledních zážitcích pro mě neprůchodná. Než však dojdeme zpět na červenou kolem vyhlídky Na stráži a dolů k autu, zelený "sloupský výhledový okruh" nám ještě pár pohledů do krajiny umožní.

3/2020

 

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace