Do křivoklátských lesů kolem Zbiroha

Předem hlásím, že tento výlet jsem slepil ze dvou jiných výletů. Protože se nějak stalo, abych kolem Zbiroha pobyl jen jeden den, protože se mi kolem Zbiroha moc líbí, protože jsem se za tři roky vrátil. Křivoklátsko brdské pahorky si labužnicky prohlížím každou cestou pod D5.

Místo optimálního startu k oběma cyklo výletům je náměstí ve Zbirohu, přestože camper stojí trochu do kopce a to se úplně nelíbí plynovým lednicím. A spaní? Mám rád cyklo výlety i proto, že cestou zpravidla najdu jeden dva plácky, kam můžu nikým nepozorován přijet na noc "tábořit". Bývají to ta nejhezčí místa noclehů, zpoza oken aut nezpozorovatelná. A bývají to ta, na které občas pozvu nějakého kamaráda, když o to projeví zájem. Veřejně však o nich nemluvím, aplikace neaplikace....

V počátcích psaní webu jsem se pokoušel být průvodcem, skoro až panem učitelem, ukazovat, kam kdo má jít, aby něco viděl. Články měly být seriózní, stejně jako jejich autor. Dnešní článek ani dnešní autor už seriózní být nechce. Povyprávím o tom, co se mi kde líbilo, možná i malinko o tom, co nelíbilo. Zkusím najít tehdejší emoce a prásknu na sebe, co jsem už zapomněl.

Ve Zbirohu, kdo má chuť se drápat do výšky, nad městem stojí zámek. Pro mě dominantní a strašidelný. Dlouhé roky v něm hospodařila armáda a to nejsou lidé mé krevní skupiny. Mně se moc líbí cesta značená modrou na sever mezi rybníky, proto jsem po ní na kole jel z obou směrů. A ty pahorky okolo. Pro cyklojízdu ani moc namáhavé, ani moc lenošivé. Líbily se mi i chaloupky v Jablečnu nebo Lhotě pod Radečem.

Nelíbilo se mi, jak šplhám jediný vážný kopec, Radeč, postaru Mitrvald. Tedy uvnitř se mi to líbí, tělo však protestuje. Radeč býval malým hrádkem, jenže u vrcholové skály mou pozornost krásný výhled upoutal natolik, že jsem úplně zapomněl hledat nějaký hradní pozůstatek. Cesta do Těškova a Mýta je už dolů. Nevím proč, přitahuje mě stavba hřbitovního kostela kousek nad Mýtem. Snad svou osamělou polohou. Kolem Štěpánského rybníka a pak rezervací Kařezské rybníky, to je úsek, pro který jsem se snad výletům upsal vlastní krví a celým srdcem. Kdeže peklu, nebi!! Závěr kolem dalších rybníků po modré do Zbiroha, tam si připadám jako vytrvalostní běžec vyklusávající po dlouhé trase. Už není kam spěchat, pocity příjemné, v obytném autě mě čekají jen samá pozitiva a sociální jistoty.

Na druhý výlet jsem vyjel po červené na Týček a pod Holým vrchem do vsi Točníku, nad kterou ční zřícenina královského hradu Žebrák. A ještě výše ještě většího a ještě víc královského za to méně zřícenina hradu Točník. Ideální kulturní doplněk k vikendovému výletu, při použití klínů jde na jeho parkovišti i přespat. Zelená značka mě zavedla do křivoklátských lesů, už bez bicyklu jsem se vydrápal na nádherný skalnatý vrch Výrovka. Seděl jsem tam dobu na skále a prožíval pocit, že tady se rodí Křivoklátsko, tady se rodí Brdy, tady se rodí země. Také trempování se tady možná trochu rodilo, ohniště má pod vrcholem své pevné místo. Omezený výhled k jihu mi dovolí vidět jen lesy a další kopce, snad proto jsem zapomněl na civilizaci. Vnímal jsem jen staré hladké kmeny stromů, z jejich větviček čerstvě rašící ještě nenarozené lístečky. Kameny, skálu, všechno se nějak drolící a mechem zarůstající. V lesích kolem Výrovky ani značené cesty nejsou přeplněné lidmi, sem nevede cesta žádná. Dlouhou dobu jsem tu zůstal v té nejlepší společnosti, sám se sebou.

Neznačené lesní tiché cesty mě dovedly ke skromným pozůstatkům neznámého hrádku Řebřík. Ve středověku pod ním stála vesnice, která k panství patřila. Zbyla tu jen studna a terénní nerovnosti, z vesnice kostelík. Takový malý soubor nenápadných historických památek v lesích. Úplně si nepamatuji, co se přihodilo, za kostelíkem jsem se ani neohlédl, a jako když střelí na známou modrou zpět do Zbiroha. Ono i hejno vrabců si občas štěbetá a poskakuje po větvičkách křoví, najednou si jeden něčeho nedefinovatelného všimne, zmateně vyletí, všichni ostatní za ním. Pak si svůj chaos zklidní a vrátí se zpět do původních krajin svého žití.

nedaleko je také: Na severu Brd

Takhle nějak jsem si prožil dva dny na kole v kraji, který mám stejně jako mnoho jiných moc rád. Sice každý den zvlášť, kdybych tehdy věděl, co vím dnes, možná bych je hned napoprvé spojil do víkendu. Neočekávejte od těch dní a krajů adrenalinové zážitky ani atraktivní blondýny. Jedinou takovou je Točník, jemuž jsem se já s velkou chutí vyhnul. Abych se mohl pohybovat krajem, kde vládne ticho, mír a klid.

3/2012 + 4/2015