Do kotlů

Nejvyšší české pohoří, národní park KRNAP, pochopitelně nekončí mocnými namalovanou čarou státní hranice. Příroda nezná hranic, proto tady navazuje plynule "park nadodowy", polské Krkonoše. Jak by se mohlo na první pohled zdát, že tady nemáme co objevit, opak je pravdou. Už jen proto, že polská "nátura" se dost liší od té české.

Poláci obecně milují svou zem, jsou na ni i na polský národ hrdí. Stejně tak milují polské hory, jejich přístup k horské turistice je se od našeho také liší. Rozdíly jsou patrné už při krátkém výjezdu za hranice. Na noc v obytném autě "v přírodě" vybírám Jakuszyc, malou známou osadu na hranici Čech a Polska nebo také Jizerských hor a Krkonoš kousek nad Harrachovem. Odstavých ploch je tu k dispozici několik, zvláště v zimě tu bývá nával. Mimo jiné tu k jednomu ze svých zastavení zavítá každoročně i světový pohár v biatlonu. Má volba je zde 50°49´13.035"N, 15°26´18.857"E.

 

Ještě odpolene zkouším malou průzkumnou výpravu po zelené turistické značce, budu se vracet stejnou cestou, tedy si jen hlídám čas, abych zpět neklopýtal za tmy. A že na to klopýtání zaručeně dojde. Při pěším výletě v polských Krkonoších jsem zažil pocit, jako bych našel "staré hory". Žádné chodníky vybudované těžkou technikou, žádná dlažba nebo porovnané kameny. Tady se chodí po cestách tak, jak je za desetiletí vyšlapali lidé.

 

Cesta vede nejprve údolím potoka Kamienna, pak vystoupá k Ovčím skalám. Výhledy směrem k hlavnímu hřebeni Krkonoš na Szrenicu a Hala Szrenicka (to je označení louky, území bez lesa), cestou zpět pak na Jizerské hory a jejich hlavní hřeben. Mimochodem, někde v těch kopcích je i nejvyšší jizerská hora Wysoka kopa. O dva metry převyšuje Smrk, jehož hlavní vrchol je také na hranici.

Druhý den a hlavní chod. Mnohokrát jsem stál u vojenského objektu na hřbetu Vysokého kola a díval se do Sněžných jam. Mnohokrát jsem viděl bílé "fleky" sněhu pod tou siluetou od severu z Jeleniogorské kotliny. Při těch příležitostech jsem si přál pojít se po dně kotlů u malých jezírek. Není to nedostupné místo.

 

Výškové metry i dlouhé kilometry k hřebeni z české strany tentokrát eliminuji výjezdem lanovkou ze Sklářské Poreby. Přiznávám, tady jsem musel trochu zatnout zuby, městečko je druhým nejoblíbenějším horským střediskem toho obrovského Polska hned po tatranském Zakopaném, tedy si jistě každý dovede představit tu komerci a všechna lákadla, která mají vydolovat zlotůvky z polských i importovaných peněženek. Také z titulu snadného najití dobrého místa pro zaparkování auta je dobré sem dojet pozdě večer nebo brzy ráno. Klapky na oči a uši a dojít ke starovní pozici lanovky. A pak už se jen kochat. Čím výš, tím lepší výhledy. Lanovka končí pár metrů pod vrcholem Szrenice, která je prvním vysokou horou krkonošského hřbetu od západu. Nenechám si ujít kruhový rozhled, i když ten je trochu zastřen mlhou v údolí a vyššími kopci východním směrem.

 

Rychle se napojím na červenou hřebenovku a kolem Svinských kamenů a skal Tvarožníku stoupám k rozpadlé pyramině Violíku. Szrenica díky budovám na vrcholu a své poloze, Violík pro svůj tvar a věž vojenské budovy nad Sněžnými jamami, to jsou body rozeznatelné, když jsou občas Krkonoše k vidění i z polabských nížin. A Labský štít je polské pojmenování Violíku, od severu má opravdu tvar tatranského skalnatého vrcholu.

Pohled do Sněžných jam nikdy neomrzí, hloubka je to neskutečná. Četl jsem o příběhu lyžaře, který se tady ztratil ve vichřici, zaznamenal i určitou "dobu letu", jenže vichřice tak řvala, dopad byl tak měkký, a mlha tak hustá, že ten muž všechno považoval za halucinaci. Jen do doby, než došel k prvním polským domům... Obcházím v údivu a pokoře ty jámy, na konci zimy bývají vystlány mnoha metrovou vrstvou sněhu, která taje až do léta. Sestupuji po chodníku skoro vydlážděném placatými balvany a konečně je tu modrá odbočka "do Polska". Poláci vybírají vstupné do všech národních parků na území jejich země, proto se nelze divit, až něco takového někdo bude chtít i po nás. Po modré jen kousek, brzy na zelenou doleva. Přesně tady začíná ta správná horská pěšina. Úzká, s balvany, chvíli jít po rovině bez vyhýbání se nějaké překážce je trochu zázrak. Přestože téměř po vrstevnici, je to celkem namáhavá chůze. A krásná, taková, jaké u nás už často neprožijeme. A opravdu kolem jezírek ve Sněžných kotlech. Dobrou zprávou po tom všem je existence a pohostinství chaty pod Labským štítem.

 

Tady ještě také funguje "stará doba". Kdo tu chce přespat a přijde první, dostane postel v pokoji. Kdo přijde později, dostane postel v noclehárně a kdo ještě později, může si roztáhnout karimatku a spacák v restauraci. A kdyby ještě bylo málo místa, je tu veranda. Tam se můžou zastavit ti, kteří nestojí o občerstvení nebo jídlo v restauraci. Prostě ten, kdo si chce odpočinout a sníst si třeba svoji svačinu někde za větrem a v suchu. Kolik českých horských chat dokáže nabídnou podobnou místnost? A kdo si něco chce koupit, postaví se do "kolejky" k výdejnímu pultu, nabídka je na tabuli. Není nijak extra pestrá, nají se však každý a to jídel často připravených z domácích surovin. Ceny všemu odpovídají, žádné "přeháňky" jako v českokrkonoškých stravovacích a ubytovacích boudách.

 

Zpět k autu lze po zelené s využitím lanovky a pošetření kolen nebo po žluté pěšky až dolů. Tahle cesta je malinko úmornější a zdlouhavější, třeba bez výhledů, za to nejsem omezen dobou příchodu. Nechtěl bych nestihnout poslední lanovku :-).

A kam tam příště? Počkám si na nějakou slunečnou středu v listopadu. V ten den vyrazím ke známým vodopádům, Kamienczyka a Sklarzski. A projdu se údolím říčky Kamienna pod Porebou. Snad tam nebude tolik lidí a tolik komerce v tom čase.

10/2007

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace