Cesta do severního města

Cesta z Nordkappu je najednou smutná, dlouhá, v autě vládne ticho. Jako když si splníte životní sen a chybí vám chybí motivace jít dál. Plán zpáteční cesty jako léčivo v těch dnech nezabírá.

Na krátkou chvíli zastavíme u Kvaslundfjordu, konečně spatříme ptáčka, který nám celou cestu severními zeměmi prozpěvuje svou písničku. Malou procházku si dáme na konci zátoky u přístavu Kvaslund, přitáhne si nás i Forsol, místo prehistorických památek na první obyvatele téhle nehostinné pustiny. Nebýt opravdu polopatických nápisů a obrázků, nepoznali bychom žádnou z nich, místo je to však tiché, klidné, tajů plné. V nedalekém přístavu nacházíme rovnou plochu k přenocování "vybavenou" pro suchozemce romantickým barevným výhledem.

Předchozí část: Mageroya - ostrov severního mysu 

Kolem ropných těžních věží dojedeme do Hammerfestu, nejsevernějšího města na světě. Může za to Golfský proud, který "ohřívá" celé pobřeží Skandinávie a Barentsovým mořem proudí až kamsi východně od Murmansku, naprosto proti logice nezamrzajícího přístavu na severu Ruska. Ve městě rozhodně nejsme sami, alespoň jednou denně tady zastaví obrovská výletní loď, vypustí ze svých útrob na pár hodin většinou asijské pocestné, personál vydá stryktní pokyny k času návratu. Při přípravě k severskému výletu jsem našel několik fotografií pořízených z kopce nad městem, tam teď míří naše kroky. Cestou si všimneme blížícího se "polárního autobusu" lodi Hurtigruten, která přesně podle jízdního řádu každý den vyjíždí z Bergenu, aby po sedmi dnech dorazila do Kirkenes na norsko ruské hranici. A tam se otočila a po dalších sedmi dnech se vrátila do Bergenu. Podle Hurtigruten by si obyvatelé přístavů, kde zastavuje, mohli každý den seřídit hodinky. Až tak prý je přesná.

 

Z vrcholu bezejmennného kopce se otevírá neopakovatelný výhled, můj pohled si okamžitě získává protější ostrov Seiland, pro běžného turistu naprosto nedostupný národní park. Ukápne mi slzička, alespoň nahlédnout, jenže trajekt ze Stockholmu nečeká a my víme o dalších lokalitách, které bychom rádi ještě navštívili a které jsou pro nás dostupnější.

 

pokračování: Poslední norské dny

Náhodou zastavujeme u peřejí řeky Goahtemuorjohka, přejdeme ji po houpajícím se provazovém mostě a sledujeme tady rybáře zápasícího možná s uloveným lososem, možná jen s divokým proudem říčky. Někde tady se ještě jednou setkáváme s pohořím Stabbursdalen, jeho východní okraj jsme prošli při zastávce cestou k Nordkappu. Tady jako kdyby ty kopce symbolizovaly konec naší nejsevernější etapy cesty k mysu. Je třeba se znovu nadechnout a nabrat další motivaci ke zdárnému dokončení této cesty i ke každé další. Příští cíle mi k tomu dají tu nejlepší příležitost.

7/2013

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace