Brno je zlatá loď, za děvčaty z Brna choď
hm, jsou hezké, hm a sladká, zpíval Ivan Mládek. Kdysi pan Donutil ve svých pořadech vyprávěl takový vtípek, kde porovnával věčné městské rivaly, Prahu a Brno. Pro obě ty indicie jsem se chtěl dozvědět, jak to je doopravdy a k tomu poznání jsem pochopitelně opět použil milované obytné auto.
Když Bůh vytvořil Prahu, krásné stověžaté historické město s mnoha nádhernými zákoutími, aby to světu nebylo líto, stvořil také Pražáka. Když Bůh stvořil Brňáka, bodrého, veselého a usměvaného s jeho nezaměnitelným "hantecem", aby to světu nebylo líto, vytvořil k němu Brno.
Pan Donutil ještě dodává: "A k čemu to všechno je, vždyť je to úplně jedno. Stejně to z každé strany té D1 roste a jednoho dne se to spojí"
Tehdy ještě vestavbu, která se přece jen na zaparkování vejde trochu lépe, jsme za časně březnového soumraku umístili na v tu dobu poloprázdnou plochu 49°11´29.981"N, 16°35´42.849"E a "schovaní" u kláštera jsme prožili relativně klidnou noc. Ráno nás první kroky vedly na Špilberk, kde jinde začít s prohlídkou moravské metropole. Sice ještě chladné, přesto příjemné dopoledne, žádné davy lidí, muzejní expozice poměrně poutavě sestavené, komorní atmosféra.
Potom parkem dolů do města, pochopitelně že pražská zákoutí v centru Brna nenajdeme, ale pár hezkých budov, hospůdky a kavárny, městská brána. Úzké uličky v okolí chrámu sv. Petra a Pavla, všechno malinké, miniaturní, jako turisté se zcela ztrácíme v běžném ruchu města. Přece jen trochu mimopražské ceny v občerstvovnách. Jeden den procházky bez stresu a vše podstatné chytrými knihami doporučované "odfajfknuto".
Jsem moc rád, že se toho avizovaného spojení nedočkám, že Praha je Prahou a Brno je Brnem, že na obou koncích česko moravské spojnice číslo jedna žijí trochu jiní lidé. Jsem moc rád, že můžu tyto i mnoho jiných věcí poznávat "z paluby obytňáku", že dnes můžu projít ulicemi Brna nebo tou slavnou pevností, zítra pozorovat vodní ptáky na Mušově pod Pálavou a pozítří projít její hřebeny. Jsem moc rád, že věci jsou tak, jak právě jsou.
3/2010
Ukázat na mapě | Vladi Štekr