Bílovické okruhy

Už jsem to někde psal, otevírali jsme "štelplac" ve Velkých Bílovicích. Při té příležitosti jsme projeli dva okruhy na kolech a nebyly to jen tak ledajaké okruhy a nejeli jsme na jen tak ledajakých kolech.

 

Slovo elektrokolo bylo pro mě ještě před dvěmi měsíci tím skoro nejsprostším slovem, jaké jsem kdy slyšel, hned po sekačce na trávu. Naštěstí se učím nestát si zatvrzele na starých názorech a obhajovat je jen proto, že jsou moje. Naštěstí se učím občas si poslechnout stanovisko toho druhého a pak nechat věci jít, kam si samy dojdou. Pověstnou trhlinku do hráze zasadil stínový zeť svou větou: "Nevyprávěj o věcech, jaké jsou, když sis je nikdy nevyzkoušel. Půjč si na víkend moje kolo a pak můžeš posuzovat". Argumenty odpůrců jsou asi všude stejné: jezdí na tom jen lenoši nebo ti, kteří už na ježdění na normálních kolech nemají, na to mám ještě dost času, není to plnohodnotný výkon, do přírody to nepatří atd....

 

Zjara jsme prožili pár dní na severu Bílých Karpat a já si musel přiznat, že na ježdění do strmých a dlouhých karpatských kopců jsem vlastně nikdy neměl formu. Vzpomněl jsem si, jak jsem se totálně zmrtvil okruhem na kole po Beskydech už před pětadvaceti lety, jak jsem velmi pečlivě rozvrhoval síly při přejezdu Veporských Beskyd a stejně jsem přijel zcela zdecimován před šesti lety, jak jsem si loni v září netroufal ani na krátký okruh kolem Bumbálky a šel jsem ho nakonec ještě kratší a pěšky. Stačilo mi shlédnutí pár videí od rodiny, která na horských kolech brázdí české a moravské hory, aby mi konečně docvaklo, že tam se se svou kondicí na kole nepodívám, protože výlet s převýšením nad 600 metrů za den už mi není radostí, ale dřinou.

A pak to přišlo, na "youtube" zcela "náhodou" přeskočil obraz na test KTM e-biku člověkem, kterého nesmírně baví ježdění na obyčejných kolech a současně ho baví objevovat nové věci. Ta hračka ho tak zaujala, že se rozhodl provést srovnávací test jeho vlastního jen těmi nej a nebo alespoň velmi dobrými komponenty osazeného a elektrokola ve stejné ceně. A aby měl test nějakou výpovídací hodnotu, vše měřit také pomocí měřiče frekvence tepu. Na identické trati cca 30 km dlouhé, poměrně členité se třídenním odstupem. Už jeho poznámky během jízdy bylo zábavné a zajímavé sledovat, když však zapojil měřič tepové frekvence do PC, nestačil se divit ani on, ani já.

 

Z okruhu na elektrokole se chlapec vrátil pěkně svěží, proto vypnul měřič tepu a jel se ještě trochu projet, kapacitě baterie zbývalo cca 50%. Jízdu na svém kole si víc prožil, mohl jít víc do náklonů v zatáčkách nebo víc věřil svému kolu ve skocích a rychlých sjezdech. No, tak to mi už nejspíš nehrozí :-). Počítačové vyhodnocení ukázalo, že během jízdy na e-biku "utratil" 85% kilojoulů oproti jízdě na běžném kole (mimo těch 15 km navíc, takže vlastně spotřeboval ještě víc energie, než obvykle), po celou dobu jízdy se jeho tep držel v zelené, tedy té nejlepší pro srdce zóně. To se o běžném kole rozhodně nedalo povědět. Zalapal jsem z těch zjištění po dechu a přestal se divit přeplněné silnici, kde mi při jízdě autem do práce neustálé nějaký ten e-biker trochu "překáží". Došlo mi, že moje averze se netýká e-biků, ale lidí. Jezdí na kolech tam, kde se to mně nelíbí. Tedy další lekce z cyklu "posuzování toho, co dělají jiní". Nelíbit se mi to může, asi však není úplně v pořádku někomu říkat, co má nebo nemá dělat nebo jak. Poslední neznámou jsem si dosadil jako naději, jak znovu začnu výlety na kolech plánovat podle svých přání a touhy vidět mnoho hezkých míst v kopcích a nikoliv podle strachu z nastoupaných metrů.

 

Takže po jednom výletě v Českém ráji jsme v Bílovicích při otevíracím víkendu vyrazili na dva okruhy na nových strojích. Hluboký nádech, stejně hluboký výdech, musím přiznat, že se mi to jeví jako naprostá pecka :-). První odpoledne jsme vyjeli s přáteli Alexem a Danou a hlavním cílem byl malý pivovar v Moravském Žižkově. Sluníčko pražilo, původní dohoda mluvila o jejich návratu k autům, když jsme však plány trošku zredukovali a slíbili, že naše kola nepojedou o mnoho rychleji než jejich, vydali se s námi i na další cestu.

Do Prušánek silniční opruz, dlouhá rovina v hustém provozu, zlatý e-bike. Na tachometru mi neustálo poskakovala čísla mezi 25-35 km/h, tedy jsem jel především bez pomoci, přesto to nádherně upalovalo a opruz jsem měl brzy za sebou. Pak cyklotrasou do Nechor s krásnými malovanými sklípky, škoda, že jsme tady na sklenku nezastavili. Modrá turistická nás dovedla do Dolních Bojanovic, tam však krom obecní hospody nebylo kde usednout. Kopec panelovkou po zelené a pak trochu blátivá cesta lesíkem mezi ropnými zařízeními z estetického hlediska také nic moc, ale kde vyzkoušet, co to vrnící mi pod zadečkem dokáže? Vynahradil to trochu výhled od Starého Poddvorova a pěkná cesta mezi vinohrady, nakonec nás dovedla zpět k pivovaru. Tak se přihodilo, že jsem toho dne naplnil svou obvyklou roční dávku piva :-). Cestou k Mádlům už byla jen hezká pohoda a my měli ujetých už druhých pěkných 30 km na nových strojích.

 

Na sobotu všichni účastníci otevírání hlásili těžká vedra, snad si tím omlouvali své dlouhodobé posedávání v kempových křeslech ve stínu markýz. Já jsem chtěl do Čejkovic, vypadalo to na kopcovatější terén než včera, krajina by mohla být zajímavější. Už po prvních metrech jsem odhalil další výhodu e-biku, že totiž ani ve vedru se člověk nedře, naopak si užívá osvěžujícího vánku. I když jsem se hodně snažil baterii šetřit a jezdit buď bez ní a nebo na co nejekonomičtější režim. Že by úlitba cyklobohu za ten elektrohřích?:-) A kopce přišly, první hned za Bílovicemi, ten jsme znali ze včerejška, když jsme jím sjížděli. A pak další a další a další. Ten výlet byl hodně nahoru a dolů, kolem větrného mlýna Starý Poddvorov, do Čejkovic, Vrbic a Kobylí. Nádherné úseky mezi vinicemi s výhledy na Pálavu, Ždánický les a Chřiby (Obytným autem na Chřiby). Jen těch lidí je letos na můj vkus nějak všude moc, asi v karanténách zjistili, jak jim pobyt venku chybí.

 

Po dvou decinkách dobrého bílého v Kobylí jsme ještě přejeli hezkou polní cestou pod zelenými kopci do Bořetic a tam to přišlo. Po dvaatřiceti kilometrech v sedle více než dvoukilometrový stoupák, po silnici, rovně, aby každý cyklista od samého začátku do samého konce viděl tu hrůzu, která ho ještě čeká. Pochopitelně čím blíž k vrcholu, tím stoupání strmější. Na normálním kole by mě tohle srazilo na kolena, tady jsem s vědomím, že už nás pak čeká jen pár kilometrů dolů, zapnul ve chvíli nejtěžší režim "sport" a bylo vystaráno. Na vrcholu jsem si blahopřál k nákupu takových kol pro nás pro oba, protože i Hanička je najednou na kole spokojená a ježdění jí hodně baví.

 

Ještě pár překvapení nás cestou čekalo, nějaká hluboká louže, sjezd poněkud netradičního způsobu, tedy prďák dolů a trochu menší nahoru, pak znovu dolů a zase trochu méně nahoru a takhle do Bílovic ještě třikrát. Jestliže ten předchozí kopec by mě na mém bez e kole srazil na kolena, ten závěr by mě zabil. A když ne ten závěr, zabila by mě za něj Hanička. Takhle jsme se jen smáli a blahopřáli si a těšili se už do auta, nějak se začínaly honit mraky. I díky tomu jsme přehlédli jednu krásnou vyhlídku z altánku nad vinicemi, tak snad příště.

 

Přijeli jsme prostě naprosto nadšení a po těch třech zkušenostech nedám na elektrokolo dopustit. Příští zkoušení však přitvrdíme, čeká nás pár výletů ve slovenských Karpatech, hned ten první bude záživný, Povážský Inovec slibuje 1250 m převýšení na 35 kilometrech, tak jsme hodně zvědaví, jak se s tím KTM stoje a naše nohy popasují.

6/2020

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace