Berlínská jezera na řece Havel

Přestavte si tu situaci: možná už čtyři roky v šanonu, kde si skladujete a vrstvíte plány, kam všude se s obytným autem podívat, obracíte listy věnované berlínským jezerům. Na prvním je obrázek zámku Rheinsberg, pochopitelně přes modrou vodní plochu. Až jednoho dne se ráno probudíte na prašném plácku mezi nehezkými řadovými domky a lesíkem, jehož velikost a tvary stromků jako kdyby dávaly najevo, kam chodí čůrat celé město. Tohle je to ono?

Předchozí část výletu: Saskem a Flaemingem k berlínským jezerům

Přistál jsem tu za tmy, všechny ostatní odstavné plochy ve městě jsou posádkám obytných vozů na noc zapovězeny, 53°6´0.146"N, 12°54´3.862"E. Kdybych nevěděl, co mě čeká o pár ulic vedle, odjel bych bez snídaně. Protože jsem ale ty čtyři roky obracel stránky s obrázky, jdu poskládat kolo do pojízdného stavu a moc se těším na dění příští. V zámku podle jeho vlastních slov prožil nejhezčí roky svého života král Fridrich Veliký v dobách, kdy byl ještě korunním princem. Tady se připravoval na budoucí panovnické povinnosti, spřádal plány na výstavbu mnohem známějšího Sanssouci v Postupimi (i sem vedou výlety obytňákem) a také zde pořádal jím velmi oblíbené koncerty. Jejich tradice ostatně městečku zůstala dodnes a kromě zámku je rovněž významným lákadlem pro návštěvníky.

 

Mě sem přivábily barvy v mapách, bílé polí a luk je v okolí minimum, převládají modrá jezer a zelená lesů. Trochu mě zaskočil zákaz vstupu do zámeckého parku pro cyklisty, jeho cesty a pěšiny vedou až na západní stranu jezera, naštěstí lesní pěšiny na vyvýšeném břehu už mi zapovězeny nejsou. Odtud si užívám nejhezčí výhledy na zámek, městečko, jezero Grienericksee. Sem už moc návštěvníků nedojde, za to výletní loď odpolouvající z přístavu u zámku praská ve švech. Pomalu se odvažuji na modrou turistickou značkou zpřístupněnou pěšinu při břehu, protijedoucí cyklisté jsou důkazem, tady už riziko zlých pohledů pěších nehrozí. Jezero Rheinsberger leží trochu severněji, s větším bratrem je propojeno řekou Reke, výletní plavby však pokračují do dalších a dalších jezer propojených řekou nebo kanály. Od lodní trasy se "moje" modrá trochu odchyluje, nechává mi nahlédnout k dalším leckdy v lesích skrytým přírodním vodním plochám.

 

Ve vesnici Zechlinerhütte přejíždím velikonočními vajíčky ozdobený most přes další z kanálů, na Schlabornsee právě vplouvají dva motorové čluny rychlostí tak akorát, abych stihl obrázek a aby se jejich posádky mohly kochat pohledy od vody. Společně s pěti "harlejáři" si v jediné otevřené hospůdce dávám zeleninovou polévku a malé pivo, pak pokračuji dál po modré značce. Musím přejet dlouhý lesní úsek do Beerenbusch, pískové koleje jsou uježděny koly automobilů, které dovezly sváteční obyvatele rekračních domů do osady ukryté v hlubokých borových lesích. Kousíček jižně položené jezero Krummersee je velmi tichým koutem přírody, tady vyjíždím mimo cestu a pár minut se kochám pohledem do naprosto neměnícího se obrazu vody, lesa, modré oblohy. Abych se dostal k sousednímu Witwesee, musím projet neznatelnou cestou přes železnici, jezero je výrazně větší a navštěvovanější, protože už odtud není daleko do Rheinsbergu. Ovšem k oblibě těch propojených má ještě hodně daleko. Po asfaltové cestě přijíždím k autu a cítím se nesmírně spokojený, přesně takhle jsem si představoval první den v zemi jezer a lesů. Ještě večer přejíždím dál na sever a těším se na řeku Havel, v Berlíně posílená Sprévou cestou k Baltskému moři spojuje jezera jako rozpojený perlový náhrdelník. Nocleh najdu na 53°8´56.583"N, 13°3´37.482"E, taxa 6 EUR na 12 hodin s možností použití WC platí pro obytné vozy.

 

Tohle parkoviště si zaslouží krátký popis, vládne tu pohoda, soužití místních, karavanistů i návštěvníků, kteří dojeli osobními auty. Jako kdyby tři patra jsou od sebe oddělena úzkým pásem vzrostlých smrků, stojíme na louce, "citlivky" najíždějí na klíny, ale velmi decetně. Vzdálenost obytných aut od sebe je dostačující i pro introverty, do středu vsi a k velkému jezeru ještě pár set metrů, ta vzdálenost je cena za ticho a klid. Silnice, která vede kolem parkoviště, končí po cca kilometru, používají ji jen místní obyvatelé. I já jí odjíždím ráno k dalšímu výletu na kole mezi jezera.

 

Brzy odbočím na červenou turistickou značku k menšímu Dagowsee a zastavuji na pár obrázků u bažiny, která toto jezero dělí od mnohem většího Stechlinsee. Modrá kopíruje jeho východní břeh a já neujedu ani tři kilometry od auta, už musím zastavit na kochací deseti minutovku. Lavička, stolek, miniaturní písčitá plážička. Tichá hladina jako norský fjord odchází někam do zátočiny mezi lesy, u břehu se v mírném vánku pohupuje pár stonků loňského rákosí. Trouchnivějící torzo statného buku ukazuje všem okolním pomíjivost pozemského života, řekl bych, že i stromy mají v sobě duši...

 

Pobřežní pěšina mě nutí trochu s kolem žonglovat, výhledy na jezero však jako kdyby mě k ní přikovaly, ani mě nenapadne využít nedalekou zpevněnou lesní cestu. V nejsevernější zátoce se loučím se zdejší vodou, přehoupnu se přes velmi mělké sedlo a už širší cesta mě vede kolem dalších vod, vpravo bezejmenných podle českých map, vlevo Velké Boberowské. Pak už přijíždím ke křižovatce s úzkou asfaltkou, na malinkém parkovišti by nemělo být problém přespat v obytném autě (53°11´27.322"N, 13°1´54.442"E). Odbočím doleva a po asfaltu ujíždím do vesnice Strassen, která leží na vodní cestě mezi jezerem Müritz a řekou Havel. Pohyb člunů pozoruji nejdřív z vysokého mostu nad kanálem, pak mě upoutá zahrádka hotelové restaurace přímo u vody. Moučník ani káva nestály za moc, ale mohl jsem se dívat na dění v plavební komoře, na střídání jachet při kyvadlovém provozu.

 

V sousední vesnici Priepert už jezera Ellbogensee a Grosser Priepertsee spojuje řeka Havel, i tady pod mostem proplouvá loďka, která po chvíli působí na rozlehlé vodní hladině jako malá krabička. Cyklotrasa mě dál vede po málo frekventované silnici do Godendorfu, neodpustím si však krátkou odbočku k zarůstajícímu malému jezírku Sägersee. S pohledem na Godendorferské jezero se obracím na zelenou turistickou značku a písčitou lesní širokou cestou dojíždím do málem zapomenuté tiché vesničky Altthymen. Mám už pár kilometrů najeto a dost mě ještě čeká, proto do Fürstenbergu / Havel jedu po silnici, po pravé straně míjím rozhlehlé chráněné území Thymen. Louky a mokřady s osamělými stromy a lesy na pozadí mi zpestřují stejnostejné šlapání do pedálů bicyklu po dlouhé rovině.

Pokračování výletu: Umírající jezera NP Müritz 

Zámek ve Fürstenbergu schovává lešení, přístavní restaurace u jezera působí na můj vkus příliš luxusně, nakonec zakotvím v pekárně na náměstí a obědvám bramboračku, koláč a kávu. Trochu bloudím při hledání vyhlídek a cyklotrasy mezi jezery, kanály a rameny řeky Havel, při té příležitosti objevím nejedno malebné zákoutí "na vodě". Modrá značka mě spolehlivě vyvede k jezeru Röblinsee, chvíli kopíruje jeho jižní břeh, pak se ale odděluje od cyklostezky do Steinförde, kde potřebuji odbočit doleva na další modrou turistickou značku. Ta vede úzkou cestou podél pro dnešek pro mě posledního Peetschsee, pak se vyhoupne na zpevněnou cestu, po níž spolehlivě dojíždím na parkoviště k autu. Tolik se mi to místo líbí, že zůstávám ještě jednu noc.

4/2024

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 

Komentáře

Nikdo ještě nepřidal komentář. Buďte první!

Nový komentář

Úvod Výlety Cestopisy Tipy k zastavení Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace