Babí léto na bavorských cyklostezkách

Tohle se mi pořád vrací. Sjíždím z Rozvadova po dálnici ke křižovatce na Norimberk nebo Mnichov a pokaždé si opakuji stejnou větu. Tady se mi moc líbí, sem se někdy musím dojet podívat.

výlet na české straně pohoří: Zaniklý český Pavlův Studenec a prosperující bavorské Barnau

Skvělá příležitost přišla v polovině října, řada sluncem zalitých dní nás vylákala k projetí alespoň některých cyklostezek, které jsou v příhraničí vybudovány na tělesech bývalých železnic. Jako první jsme si zvolili tu, která začíná v Nabburgu a víc než 40 km postupně stoupá do Schonsee v blízkosti české hranice. Vrchům okolo říkáme Český a na bavorské straně Falcký les. Protože jsme stezku chtěli projet celou a nevracet se stejnou cestou, měli jsme k jejímu zdolání připraveny dva okruhové výlety. Snazší cyklostezkou nahoru a po pěších cestách k autu. Tato kombinace především první den však nebyla tím pravým ořechovým. Lepším řešením se mi jeví najít nějakou možnost a sebe i kola přepravit na jeden konec cyklostezky a pak přejet k autu na konci druhém.

 

Začínáme cestou z Nabburgu do Oberviechtachu a zpět, mimo jiné i pro dobrou možnost parkování a přespání v obytném autě v Nabburgu. Jsme si mysleli :-). Na 49°26´58.61"S 12°11´7.01"V jsme spali brzy zjara a líbila se nám poloha na břehu řeky na okraji městečka. Bohužel, v půli října bylo parkoviště vyhrazené pro obytná auta zavezeno hromadami nějakých písků a zeminy, sice jsme si svůj plácek našli, s prožitkem romantické tiché noci to však nemělo nic společného. Pro výlet samotný jsme auto nechali stát u jakéhosi supermarketu.

 

Po startu vede trasa podél řeky Naab směrem k Regensburgu, je rovinatá a nabízí pěkně pohledy na historickou část Nabburgu. Jedeme sice poblíž dálnice, cesta je však příjemná a kilometry ubíhají rychle. U Wölsendorfu řeku opouštíme, odbočíme vlevo do kopců a brzy se napojíme na bývalou železnici údolím říčky Schwarzach, která tady pěkně meandruje. Stoupání je zatím neznatelné, hodně se mi líbí představa, že tudy před nějakými 100 lety jezdil vlak, který pravidelně svážel z kopců dřevo. Jak to tady v té době mohlo vypadat? Třeba v zimě pod sněhem, když vagónky táhla parní lokomotiva a všude kolem to pískalo, vyfukovalo to kouř komínkem a páru všemi různými vývody, hadičkami, trubicemi. A jak nádherně ten pohled musela doplňovat zvuková kulisa. Nebo jak se na vláček tvářili místní obyvatelé, když se dozvěděli, že tudy bude jezdit a pak když projel poprvé a později, když už si třeba zvykli...

 

V duchu brmlám své myšlenky, usmívám se blahem nad výletní pohodou, zatím bez valné námahy šlapu do pedálů a poočku sleduji mírně se přibližující a výšku nabírající okolní kopečky. U vesnice Schwarzach poprvé přejíždíme říčku, všimneme si dalšího parkoviště pro obytná auta a také toho, že přece jen už malinko stoupáme. Další most nás čeká u Altendorfu, oba poskytují hezké výhledy na říčku a její okolí. K odpočinku nás cestou v obcích zvou slámové figuríny sedláků opřené o žebřiňák, krajina vyzařuje klid a pohodu. Hezký hrad a k němu přiléhající kostelík mají v Zangensteinu, tady také bývalá trať opouští tok Schwarzachu. Kolem idylického nádražíčka jedeme jen o pár set metrů dál.

 

Cestou k Pertolshofenu už cyklostezka nabírá sklon, to pravé ořechové však přichází až se stoupáním do Oberviechtachu, kde objíždíme hradní vrch pod zříceninou Obermurachu. Tady už jedu sám, Hanička si našla alternativní snazší cestu a dobře udělala. Moje trasa opouští cyklostezku a bývalou železnici, po silnici dojedu do Niedermurachu a tady po turistické cestě pokračuji směrem ke Gutenecku. Zpočátku jedu po úzké asfaltové silničce a cítím se vnitřně velmi rozpolcen. Cesta je nádherná, plná výhledů široko do kraje, který mi připadá takový ladný, přívětivý, trocha lesů, trocha polí, trocha luk. Občas nějaké stavení, remízky, vše vymalované v podzimních barvách na pozadí azurové oblohy. Na druhou stranu, už mám pár kilometrů v sedle ujeto, přidal jsem si i kopec a zajížďku, protože jsem minul bod, kde jsem měl opustit "železniční cyklostezku". A když se ves jmenuje "dolní", je pravděpodobné, že další cesta povede nahoru. A pak zase do údolí a znovu nahoru, ještě kousek výš.

 

Když získám pocit, že už bych s chutí zahájil sjezd do údolí, moje cesta přechází z asfaltu do lesní a současně mi dává poznat, že v Bavorsku jsou občas cesty pro pěší opravdu pro pěší a s jízdou na kolech se tady moc nepočítá. Takže tráva, bláto, louže a koleje, které kdysi nějaký stroj vyhloubil a od té doby tudy nic neprojelo. Ano, raději do mírného stoupání, než po rovině, dolů v žádném případě.

Až nad Guteneckem se profil cesty láme a tedy prudce padám do hlubokého sedla. Tady rezignuji na pěší trasu a potupně po silnici dojíždím na parkoviště pod hradem. Tam máme rande s Haničkou, ovšem nějak najednou nemám chuť ani na milostná dobrodružství ani na šplh ke kulturní památce. Velmi těžce se rozhoduji o dalším postupu, nakonec volím znovu pěší turistickou trasu, která se zdá být už sjízdnější a kratší. Skoro to i platilo, jen sjezd jsme znovu absolvovali pěšky při pokusech zkrotit v prudkém svahu a mezi mnoha klacky zbylými po těžbě dřeva zmítající se trubkové oře.

 

Pod kopcem jsme už nevybírali cestu podle směru, ale podle sjízdnostmi, až jsme se ocitli na silnici, které jsme se chtěli vyhnout. Následujících pár kilometrů autoprovoz nebyl vůbec příjemný, tedy jsme znovu pohledali v mapách a tentokrát už vybrali tu nejlepší možnou variantu, jak se za co nejmenšího úsilí dostat k autu. Dojeli jsme trochu unavení, přesto jsem byl trasou, výhledy, počasím i krajinou nadšený a moc jsem se těšil na další den. V pozdním odpoledni jsme prošli Nabburg, město s krásnými branami a zachovalým opevněním i pěkným centrem plným historických budov.

 

Ke spaní jsem vybral nádherné místo, jen tam nebylo kde stát. Ovšem výhled nás tak motivoval, až jsme udělali, aby bylo... 49°27´0.115"N, 12°21´36.471"E jsou přibližné souřadnice, je to na širokém kopci při kraji úzké asfaltky. Hledali jsme, abychom nestáli v cestě ani v poli, aby to bylo aspoň trochu rovně. Projeli jsme cesty v nejbližším okolí. Jestli na jaře místní hospodář zaoře o metr blíž k silničce, to místo už tam nebude. Plácek přesně na jednu obytku na jednu noc, na velkou ohleduplnost a také s rizikem, že budeme vyhoštěni. Nic takového se však nestalo a my jsme si mohli vychutnat večer a noc přicházející do kopců kolem hradu Obermurach, který se tyčil přímo před námi.

 

Z první části téhle cyklostezky jsem byl nadšen, moc se mi líbila jízda i krajina. Ráno jsem Haničku vysadil v Schonsee, aby mohla jet k autu z kopce, sám jsem sjel do Oberviechtachu na smluvené parkoviště a vyrazil jí naproti. Pokud se potkáme a předáme si klíče od auta, mám pojistku pro chvíli náhlé slabosti svalstva nebo ducha v případě opravdu strmých kopců. Naštěstí ji nepotřebuji, cesta sice stále stoupá, její okolí je však úchvatné. Zastavuji stále častěji a obrázky se jen kupí. Obloha je vymetená, podzim hýří barvami. Jsem jen poněkud nervní z toho, že stále nepotkávám Haničku. A ani jí potkat nemůžu, ze svých sedmnácti kilometrů z kopce ujela čtyři, když narazila na dětské hřiště a volnou kruhovou síťovou houpačku. Houpačka jí zajala a nechtěla pustit, snad dvě hodiny chudák musela trpět v té ležící poloze mírně se pohupující v záři stále ještě silných slunečních paprsků. Ještěže u cyklostezky alespoň pohodila kolo, abych si jí mohl všimnout a přijít jí ze zajetí osvobodit.

 

Jenže proti přesile se těžko bojuje. Moje mysl naprosto nepochopila, co se po ní požaduje, a rozčilovala se nad nespolehlivostí některých lidí, spolehlivostí a robustností dětských houpaček, nad tím, jak moje partnerka mrhá takovým krásným dnem v houpačce. Potřeboval jsem celý den, abych se uklidnil a možná se mi to ani celé nepovedlo. A více dní, abych se dozvěděl, kdo v tu chvíli byl spokojenější a šťastnější a kdo promrhal nejméně kousek toho krásného dne. Jestli je pravdou, že partneři vedle sebe v plnohodnotném partnerství musí růst, ten den jsem jistě i přes vydatný sport na váze přibral.

 

Bicykl, nádherná cesta, půvabná krajina a kopec nahoru je dobrým lékem na drobné neshody, v Schonsee sice cyklostezka končí, mě ještě čekalo stoupání do Schwandu. To už za nic nestálo, po široké silnici s hustým provozem, jen jsem však odbočil doleva na široký hřebínek, úsměv se vrátil na mou tvář. Opravdu jsem se nemohl vynadívat na tu nádheru všech okolních kopců, Český i Falcký les jako na dlani. Jako bonus jsem objevil na okraji Schwandu naprosto přepychové místo na spaní v obytném autě, mezi obcí a lesem, s parádovou vyhlídkou. Na parkovišti v zimě používaném jako odstavná plocha u areálu udržovaných běžeckých stop - 49°30´26.989"N, 12°30´45.313"E. Cesta zpět na rozdíl od té včerejší vede pěkně mírně dolů po lesní cestě použivané i místními obyvateli k mezivesnickému autospojení. Zelená turistická mě ještě provedla kolem Rackenthalu, opustil jsem jí až těsně před napojením na silnici vedoucí do cíle dnešního cyklovýletu. Ani po ní jsem nemusel jet dlouho, brzy se připojila klasická německy dokonalá "malá silnice" pro kola.

 

Odpoledne jsme ještě stihli projít Oberviechtal, ale kdybychom to neudělali, přišli bychom jen o kávu a zákusek, nic dalšího příliš zajímavějšího jsme v městečku nenašli. Přejeli jsme tedy na předem vytipované místo a tam si užili konec přenádherného dne.

Dominantou kraje je Obermurach, hrad postavený na 585 m vysokém kopci už v roce 1188. Typická ukázka deformace dějin dle potřeb toho kterého národa a jeho vůdců a školství. Původně měl strážit obchodní stezku do Prahy, jenže brzy se stal také jedinou obranou lidí žijících v okolních německých obcích. Před kým? Prý sem na loupeživé výpravy vyraželi ti udatní a zdatní strážci české hranice, jak popsal Chody ve svém románu Alois Jirásek. Kdybych ve škole řekl při dějepisu paní učitelce, že Chodové byli i loupežníci, dostal bych pětku a propadl bych se, možná právě do Bavorska.

 

Hrad je otevřen podle přání návštěvníků, jen si musíme vyzvednout ve správném místě správné klíče. Protože neumíme bavorsky ani falcky, netušili jsme to, na rozdíl od skupiny vojáků z nedalekých kasáren. I oni dostali v dalším nádherném slunečném dni stejný nápad jako my. Díky nim jsme se podívali do hradu a na všechny úžasné výhledy, které jeho poloha umožňuje, a zdarma. Pak jsme se přesunuli do Rötzu, dalšího ne velkého a tak akorát na půlhodinovou procházku historického městečka. Dnes jsem sice znovu měl pomyšlení na kolo, jen proti němu protestovala Hani, kocour, můj zadek i nožní svalstvo. Tedy jsme z Rötzu pokračovali do Chamu, blízko něj jsme náhodou narazili na otevřenou rozhlednu, která nám poskytla kruhový výhled do kraje, mimo jiné i na severozápadní vrcholy Šumavy. A pak do Falkensteinu.

 

Tady začíná další cyklostezka po tělese bývalé železnice a vede až k Dunaji do Regensburgu. Nad městem stojí starý hrad a pod ním na 49°6´0.624"N, 12°28´44.345"E se dobře parkuje i v autě spí. My jsme si přidali ještě pohodové odpoledne s knížkou ve společnosti milého kocourka, který si s námi venku užíval paprsky podzimního sluníčka.

 

Poslední den výletu do bavorských kopců zavítala mlha. Dlouho jsem otálel s odjezdem, šlapat v šedi bez výhledů se mi po třech azurových dnech moc nechtělo. Navíc odtud trasa stezky klesá, tedy pojedu spíš do hustější atmosféry a šlapáním se ani tolik nezahřeju. Přesto jsem nakonec neodolal a projel podle mého názoru hezčí část cyklostezky. A za jakého přepychu! Půl hodiny před příjezdem do cíle jsem zavolal Haničce, která se hřála a četla si v autě. Ta dobrá duše si pro mě přijela a vyzvedla si mě. A tedy jsem nezůstal v Bavorsku a mohl jsem se pěkně vrátit domů do naší české kotliny. Přesto do Falckého lesa na další jistě stejně krásné cyklostezky ještě někdy musím. Pořád se mi to vrací, znovu si opakuji tu stejnou větu, stejnou od doby, kdy občas sjíždím od Rozvadova ....

10/2019

Ukázat na mapě | Vladi Štekr

 
Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace