Cestopisy
Peloponeský kruh se uzavírá
Návštěva u Jiřinky a Freddyho v Agios Andreas se nesla ve velmi přátelském duchu, chvíli jsme poseděli my u nich, chvíli oni u nás. Po pár studených dnech ráno navíc sluníčko opět zářilo v plné síle. Naši noví přátelé brzy odjeli shánět novou hadičku, když z té původní začala odkapávat voda, my jsme se vydali na závěrečnou etapu naší řecké cesty.
Kam za sněhem? Na samý jih Řecka.
Jak si tak postupně projíždíme kolem Peloponesu, počasí se stále více odklání od teplého konce října do studeného konce listopadu. A také deštivého a také na vrcholcích hor... brrr, škoda mlčet.
Země kamenných věží - poloostrov Mani
Těšil jsem se na nový rok 2019. Kořením novoročního cestovního guláše měly být dny na ostrově Kythira a poznávání nejjižnější části Peloponesu, polostrova Mani. Kraje kamených věží a krevní msty.
Na ostrov byzantské historie - Monemvasia
Do Monemvasie jsme se opravdu těšili, obrázky z google dávály tušit, že to bude jedno z top míst vánoční cesty. Sedíme večer v hospůdce u přístavu v Geryfě, v krbu praská oheň, těšíme se na další řeckou mňamku. Srkáme skvělé místní červené a přes sklo sledujeme blikající světélka protějšího bývalého ostrova. Reflektory aut nám ukazují, kde zítra půjdeme po hrázi k zatím tajemnému středověkému městu.
Učíme se couvat a hledáme kostelíky
Ještě večer po prohlídce královského hradu v Mykénách jsme vyrazili na dlouhou cestu k jihu poloostrova Pelopones, jejíž cílem byl maják na nejjižnějším bodu pevniny Řecka. K němu jsme však ještě měli daleko.
Vánoce pod ochranou pevnosti
Po plačtivém prvním svátku vánočním se Pelopones probudil do slunečného dne svátku druhého. Mraky se ještě honí po obloze, vzduch i když chladný je průzračný. Napflio se svými útesy, vánočně rozkvetlými keři a okolními horami jakoby na dosah láká k důkladné procházce.
Kde Herakles zabil lidožravé ptáky
Probouzíme se do mlhy, tráva v okolí auta se bělá jinovatkou, v nadhlavníku však prosvítá azurově modrá. Jen co se mlha trochu zvedne, vyrazíme na štědrodenní pěší výlet okolo Stymfálského jezera. Protože jsme na parkovišti 37°51´24.377"N, 22°26´58.457"E úplně sami uprostřed přírody, zkusíme "vypustit" kocoura zvyklého na pravidelné domácí vycházky. Úplně si nejsem jist, ve které dušičce je víc strachu, zda v té jeho nebo v našich.
Slavnost slunovratu u Korintského zálivu
Když naši předci zakládali tradici Vánoc, nejspíš netušili, v jaký komerční, společenský a ekonomický chaos se oslavy těchto svátků zvrhnou. Naštěstí před našimi předky žili ještě jejich předci a ti jistě ne méně radostně, spíš s větší pokorou a úctou k přírodě slavili svátky Slunovratu. Abychom předvedli třeba o zlaté neděli dopoledne před nějakým nákupním střediskem podobnou slavnost, na to ještě síly ani vědomosti nemáme. Odjeli jsme tedy pár dní před svátky do Řecka a tam u Korintského zálivu jsme si udělali malou soukromou oslavu dne, kdy se sluníčko začíná vracet znovu k našim krajinám.
Nalezeno: | Zobrazeno: 1 -