Cestopisy
Město hudby a utajený klenot
Jak my máme v myslích zabudovanou teorii o hustém osídlení Nizozemí, a ona je v podstatě velmi správná, tak severo-středo-západ téhle země je trochu vyjímkou. Po pár dnech ježdění na kolech nebo chození pěšky po nizozemských národních parcích se už docela těšíme do města. Tím příštím má být Zwolle.
Kde se krávy pásly na lodích
Giethoorn je vesnice na vodě. V době jejího vzniku prý farmář, který chtěl nakrmit krávy, nejprve je musel odvést na pramici a tam jim připravit hromadu sena. Jiná možnost nebyla, domy Giethoornu stály na vodě. Dnes je tato část vesnice středem pozornosti mnoha cestovních kanceláří včetně těch pro Asiaty, to se naštěstí nedá povědět o zbytku národního parku Weerribben – Weiden, jehož součástí Giethoorn je.
Bašta moderního pastevectví - NP Dwingeldervelt
Národní park Dwingeldervelt na kole, to už není ani osmička. To je malá bambule, velká bambule a čepice :-), takový tvar cyklovýletu ukazuje mapa. 52°50´16.849"N, 6°28´5.115"E je malinké parkoviště v lese "na vrcholu" té malinké bambulky. Hned za rohem je větší parkoviště a kemp. Takový tvar výletu nám dává příležitost "prchnout", kdyby se nám tu nelíbilo. Nikdo neprchal, přestože se znovu ochladilo a odpoledne i voda z nebe hrozila a nakonec i spadla.
Park "horských" jezer
Už někdy od půlky noci bubnuje déšť na střechu auta, občas sepne topení nastavené na teplotu 14°C uvnitř. V posteli je příjemně teploučko, na plánovaný cyklovýlet do národního parku Drents Friese World to však moc nevypadá. I kocour, noční tulák, spí schoulený na sedadle spolujezdce. Jediné, co nás nutí k nějaké ranní činnosti, je dohoda s farmářem o spaní na jednu noc a potřeba něco do auta doplnit a něco z něj vylít.
Severní bažiny - země ptáků a koní
Lauwesmeer - další národní park severu Nizozemí, další rozlehlé vodní plochy, další porosty rákosu do nedohledna. Jen tato voda je trochu slaná, propojená s mořem. Na jižní straně jsme našli dvě místa vhodná pro přenocování, obě zdarma, nedaleko od sebe a z obou jsou značeny pěší okruhy k poznání přírody parku.
Šikmá věž a vodní říše
Do Fríska jedeme nejkratší cestou z Texelu dálnicí po hrázi přes Zuiderzee. Obě obří stavební díla povstala z vod po katastrofálních záplavách počátkem minulého století. Při přejezdu toho není moc vidět, přesto už jen pocit, že jedeme někudy, kde ještě před ne dávnou dobou bylo jen spousty vody, je unikátní. Všechno ještě umocňuje zastávka na vyhlídkové věži, tam šplhá každý turista a každý domácí jen kroutí nevěřícně hlavou, co na tom ti turisté mohou vidět. My třeba Malibu z ptačí perspektivy :-).
Duny ostrova Texel
Na Texel, největší a nejnavštěvovanější nizozemský ostrov, se jezdí lodí a cesta s obytným autem není levným špásem. Tři kilometry vzdušnou čarou tam a tři zpět za 54 EUR. Kocour byl černým pasažérem, naštěstí si ho lodník nevšiml.
Zuiderzee - kolem přehrady, která bývala mořem
Z Haarlemu vyjíždíme pozdě odpoledne, obloha se už od oběda povážlivě zatahuje mraky. Snad ještě kousek popojet a najít nějaké fajn místo na spaní.
Jak jsme se nepodívali do Amsterodamu
Po dni prožitém v dunách na pobřeží Severního moře se zase vracíme "mezi cihly" do civizlizace. Do Amsterodamu se jede pár kilometrů po dálnici a na samé hranici národního parku stojí jedno z nejhezčích nizozemských měst Haarlem.
Písek národního parku Zuid - Kennemerland
Po chaosu, davech lidí a sice krásných, přesto lidskou rukou vypěstovaných barvách proslulé zahrady jsme zatoužili znovu po změně, jedeme k moři a do dun.
Bez Keukenhofu to nejde
Nejspíš se všichni muži nějak domníváme, jak od volantu vládneme našimi obytnými vozy. Jarní návštěva Nizozemí však odhalí pravý stav věcí. Do proslulé zahrady představující největší kolekci cibulovitých rostlin na světě by jen kvůli tulipánům, narciskám a hyacintům žádného soudného chlapa nikdo nedostal. To dokáže jen opravdový vládce obytného vozu....
Malý Amersfoort a velký Utrecht
Amersfoort a Utrecht, chtělo by se říci malý a velký, jenže v tom malém bydlí skoro sto padesát tisíc lidí a v tom velkém přes třista. Přitom od sebe jsou vzdáleny sotva dvacet kilometrů. Takhle vypadá v praxi "hustý".
Nizozemská vřesoviště - národní park De Hoge Weluwe
Také o návštěvníky národního parku De Hoge Veluwe z řad majitelů obytných aut je dobře postaráno, pár set metrů od jižního vchodu kempaři najdou své zázemí. Volnomyšlenkářští camperisté zde mají situaci poněkud ztíženu.
Nizozemská vřesoviště - národní park De Salandse Heuvelrung
Když jsem si před mnoha lety přinesl domů největší knihu svého života – Encyklopedii národních parků Evropy, překvapila mě nizozemská kapitola. Netušil jsem, že tato přelidněná indrustriální země chrání více než dvacet národních parků.
Nalezeno: | Zobrazeno: 1 -