Cestopisy

 

Malé Karpaty - vinařské a výhledové

Spěcháme z města do přírody, jen ještě malý moment. Svätý Jur, starobylé městečko se sedm století trvající vinařskou tradicí, městská památková rezervace. První písemná zmínka o něm je z roku 1209 a týká se rozšíření práv už existující osady. Umění místních vinařů bylo příčinou povýšení města na královské svobodné a udělení práva vybudovat hradby v roce 1647. Atmosféru městečku dnes dodávají zachovalé vinařské domy v horní části náměstí. Hledáme místo na zaparkování případně přespání v autě v centru, odstavné plochy jsou malé a nerovné. Jeden nocleh pro jedno až dvě auta však najdeme ve vinicích na 48°14´39.31"S 17°12´12.02"V. Protáhlé náměstí končí ulicí, která křižuje hlavní průtah městem, za ním pak můžeme zaparkovat k prohlídce města.

 

Malé Karpaty - Děvín a Bratislava

Pro karavanisty, kteří preferují rozmanité aktivity při výletech obytnými auty, jsou Malé Karpaty skvělou volbou k prožití pestrých dní. Historie starých hradů, hlavní město Slovenska, výlety na kolech, ochutnávka skvělých malokarpatských vín nebo šplh do prudkých svahů za dalekými výhledy. A při tom si třeba představovat, jak to "tenkrát" mohlo tady být.

 

Město hudby a utajený klenot

Jak my máme v myslích zabudovanou teorii o hustém osídlení Nizozemí, a ona je v podstatě velmi správná, tak severo-středo-západ téhle země je trochu vyjímkou. Po pár dnech ježdění na kolech nebo chození pěšky po nizozemských národních parcích se už docela těšíme do města. Tím příštím má být Zwolle.

 

Kde se krávy pásly na lodích

Giethoorn je vesnice na vodě. V době jejího vzniku prý farmář, který chtěl nakrmit krávy, nejprve je musel odvést na pramici a tam jim připravit hromadu sena. Jiná možnost nebyla, domy Giethoornu stály na vodě. Dnes je tato část vesnice středem pozornosti mnoha cestovních kanceláří včetně těch pro Asiaty, to se naštěstí nedá povědět o zbytku národního parku Weerribben – Weiden, jehož součástí Giethoorn je.

 

Bašta moderního pastevectví - NP Dwingeldervelt

Národní park Dwingeldervelt na kole, to už není ani osmička. To je malá bambule, velká bambule a čepice :-), takový tvar cyklovýletu ukazuje mapa. 52°50´16.849"N, 6°28´5.115"E je malinké parkoviště v lese "na vrcholu" té malinké bambulky. Hned za rohem je větší parkoviště a kemp. Takový tvar výletu nám dává příležitost "prchnout", kdyby se nám tu nelíbilo. Nikdo neprchal, přestože se znovu ochladilo a odpoledne i voda z nebe hrozila a nakonec i spadla.

 

Park "horských" jezer

Už někdy od půlky noci bubnuje déšť na střechu auta, občas sepne topení nastavené na teplotu 14°C uvnitř. V posteli je příjemně teploučko, na plánovaný cyklovýlet do národního parku Drents Friese World to však moc nevypadá. I kocour, noční tulák, spí schoulený na sedadle spolujezdce. Jediné, co nás nutí k nějaké ranní činnosti, je dohoda s farmářem o spaní na jednu noc a potřeba něco do auta doplnit a něco z něj vylít.

 

Severní bažiny - země ptáků a koní

Lauwesmeer - další národní park severu Nizozemí, další rozlehlé vodní plochy, další porosty rákosu do nedohledna. Jen tato voda je trochu slaná, propojená s mořem. Na jižní straně jsme našli dvě místa vhodná pro přenocování, obě zdarma, nedaleko od sebe a z obou jsou značeny pěší okruhy k poznání přírody parku.

 

Šikmá věž a vodní říše

Do Fríska jedeme nejkratší cestou z Texelu dálnicí po hrázi přes Zuiderzee. Obě obří stavební díla povstala z vod po katastrofálních záplavách počátkem minulého století. Při přejezdu toho není moc vidět, přesto už jen pocit, že jedeme někudy, kde ještě před ne dávnou dobou bylo jen spousty vody, je unikátní. Všechno ještě umocňuje zastávka na vyhlídkové věži, tam šplhá každý turista a každý domácí jen kroutí nevěřícně hlavou, co na tom ti turisté mohou vidět. My třeba Malibu z ptačí perspektivy :-).

 

Duny ostrova Texel

Na Texel, největší a nejnavštěvovanější nizozemský ostrov, se jezdí lodí a cesta s obytným autem není levným špásem. Tři kilometry vzdušnou čarou tam a tři zpět za 54 EUR. Kocour byl černým pasažérem, naštěstí si ho lodník nevšiml.

 

Zuiderzee - kolem přehrady, která bývala mořem

Z Haarlemu vyjíždíme pozdě odpoledne, obloha se už od oběda povážlivě zatahuje mraky. Snad ještě kousek popojet a najít nějaké fajn místo na spaní.

 

Jak jsme se nepodívali do Amsterodamu

Po dni prožitém v dunách na pobřeží Severního moře se zase vracíme "mezi cihly" do civizlizace. Do Amsterodamu se jede pár kilometrů po dálnici a na samé hranici národního parku stojí jedno z nejhezčích nizozemských měst Haarlem.

 

Písek národního parku Zuid - Kennemerland

Po chaosu, davech lidí a sice krásných, přesto lidskou rukou vypěstovaných barvách proslulé zahrady jsme zatoužili znovu po změně, jedeme k moři a do dun.

 

Bez Keukenhofu to nejde

Nejspíš se všichni muži nějak domníváme, jak od volantu vládneme našimi obytnými vozy. Jarní návštěva Nizozemí však odhalí pravý stav věcí. Do proslulé zahrady představující největší kolekci cibulovitých rostlin na světě by jen kvůli tulipánům, narciskám a hyacintům žádného soudného chlapa nikdo nedostal. To dokáže jen opravdový vládce obytného vozu....

 

Malý Amersfoort a velký Utrecht

Amersfoort a Utrecht, chtělo by se říci malý a velký, jenže v tom malém bydlí skoro sto padesát tisíc lidí a v tom velkém přes třista. Přitom od sebe jsou vzdáleny sotva dvacet kilometrů. Takhle vypadá v praxi "hustý".

 

Nizozemská vřesoviště - národní park De Hoge Weluwe

Také o návštěvníky národního parku De Hoge Veluwe z řad majitelů obytných aut je dobře postaráno, pár set metrů od jižního vchodu kempaři najdou své zázemí. Volnomyšlenkářští camperisté zde mají situaci poněkud ztíženu.

 

Nizozemská vřesoviště - národní park De Salandse Heuvelrung

Když jsem si před mnoha lety přinesl domů největší knihu svého života – Encyklopedii národních parků Evropy, překvapila mě nizozemská kapitola. Netušil jsem, že tato přelidněná indrustriální země chrání více než dvacet národních parků.

 

Obytným autem do pohoří Harz část druhá

Opouštíme nocležiště u Altenau a pokračujeme do Goslaru. Aby byl výlet pestrý, střídáme historii a města s pobytem v přírodě.

 

Obytným autem do pohoří Harz část první

Pohoří Harz najdeme v německé části Sasko - Anhaltsko, je nejvyšší na sever od Krušných hor.

 

Trani, Barletta, Lucera

Kdyby bylo léto, po projížďce národním parkem Alta Murgia už bychom nejspíš padali únavou, ale protože máme krátce po novém roce a zdejší teploty ne příliš odpovídají zeměpisné poloze místa, není od věci se ještě trošku "ohřát" na pobřeží. K tomu nám báječně poslouží tři historická města, Trani a Barletta na pobřeží, Lucera zase trochu ve vnitrozemí.



 

Historická Matera a národní park Alta Murgia

Při návštěvě tohoto koutu Itálie nesmíme vynechat kultovní město Matera vyhlášené do skal tesanými obydlími, která tvořila ještě počátkem minulého století jednu celou městskou čtvrť obývanou místní chudinou.

 

Půvabné Ostuni a oblast domků trulli

Jedním z nepůvabnějších městeček jižní Itálie je Ostuni. I proto v době vánočních svátků (v Itálii končí až svátkem Tří králů) je parkoviště 40°43´57.26"S 17°34´51.75"V, nejvhodnější pro přespání i prohlídku starého města, ve večerních hodinách beznadějně ucpané. Sem je prostě třeba přijet dopoledne.

 

Severní ostrov Rujana

Německá demokratická republika, Baltské moře, ostrov Rujana. V době normalizace jedna z mála destinací dostupných pro občana ČSSR.

 

Do Železných vrat

K soutěsce Železná vrata, k národnímu parku Djerdap, přijíždíme od jihu. Nejdřív si dáme malý předkrm v podobě prohlídky antické památky, potom se přichýlíme k Dunaji, pod soutěskou a nedaleko ústí už hodně širokému.

 

Vánoční Gargano

Prožít Vánoce a Nový rok ve středomoří je skvělá volba. Den je tady delší, víc svítí sluníčko a teploty zpravidla vystupují alespoň přes den někam ke dvouciferným hodnotám.

 

Údolí králů a národní park Kopaonik

Údolí králů, lákavá pozvánka už v samotném názvu.

 

Dobrodružství v pohoří Zlatar

Zatímco o Zlatiboru a jeho zajímavostech nějaké informace dohledáme, pohoří Zlatar je opuštěnou perlou jihu Srbska. Tady moc cizinců nepotkáme a budeme-li mít odvahu pustit se do poznávání po "bílých cestách neasfaltového typu", užijeme si spousty výhledů, přírody i dobrodružství.

 

Populární Zlatibor

Zlatibor je město, Zlatibor jsou hory, Zlatibor je kemp.

 

Národní park Müritz obytným autem

Po probuzení se u jezera nebudeme otálet s odjezdem. Na poznání národního parku Müritz máme dva dny a to není zrovna mnoho.

 

Postupimské Sanssouci a meklenburská jezera

Ke konci března už můžeme natrefit na pár teplejších dní v řadě a právě to je ta správná chvíle k návštěvě Melkenburských jezer, zvláště pak jejich z hlediska zachování původní přírody nejcennější části, národního parku Müritz.

 

Piličské vrchy

Už při návštěvě města Szentendre a hradu Visegrád jistě vnímáme okolní na maďarské poměry vysoké kopce.

 

Visegrádské vrchy

Po rovinatém ježdění na kolech po březích Dunaje si dopřejeme i přepychový výlet pěšky do kopců nad Nagymarosem.

 

Města a dějiny

Kudy na hlavní město Maďarska? Jako každým velkým městem se jím můžeme potulovat mnoho dní.

 

Vody a hory národního parku Tara

Národní park Tara zahrnuje pohoří vyzdvižené nad údolí vodnané a prudké řeky Drina. U Petrovace je řeka sice spoutána přehradní hrází, to však nic nemění na okolních strmých skalnatých svazích.

 

Kde se Dunaj ohýbá - Borzony

Všichni do termálů Sarvárů? Maďarsko jsou, pro někoho možná jako překvapení, i krásné hory.

 

Okolo Nového Sadu

V Novém Sadu bychom mohli pobýt několik dní, tolik je v něm zajímavostí. Ta nejpřehlednější se vypíná na skále na opačném břehu Dunaje, pevnost Petrovaradin.

 

Přímořská městečka a nad nimi hory

Pomalý postup pobřežím Tyrhenského moře od masivu Circeo dále na jih k Neapoli je ozdoben jako perlovým náhrdelníkem malými městečky,

 

Národní park Circeo

Jestliže lid Ninfy byl nucen opustit svá obydlí, protože z okolních bažin hmyz roznášel smrtelnou malárii, naopak bažiny žily svým životem divoké přírody až do doby jejich vysušení.

 

Ninfa a Sermoneta

Ninfa a Sermoneta - tato dvě lidmí obývaná sídla nenajdeme ani v nabídkách místních cestovních kanceláří, i více než tisíci stránkový tištěný průvodce o Itálii se o nich zmiňuje jen letmo.

 

Národní park Aggtelek a jižní Bukové hory

Aggtelek – národní park. Sousedí s národním parkem Slovenský kras. Sem se jezdili rekreovat nejlepší pionýři RVHP

 

Severní stranou Bukových hor

Svahy Bukových hor stoupají hned za posledními domy Egeru na východě, právě na těch orientovaných na jih dozrávají nejlepší modré bobulky.

 

Kdybych mohl do Egeru

Kdyby mi někdo řekl, že už smím navštívit jen jediné město v Maďarsku, jel bych do Egeru.

 

Národní park Fruška Gora

Fruška Gora je podlouhlé pohoří stoupající od jižního břehu Dunaje u Nového Sadu do výšky 539 metrů nejvyšším vrcholem Crveni Čot.

 

Srbská perla maďarského secese

 

Subotica, pro mnoho turistů přijíždějících dálnicí ze severu první možnost hodnotné zastávky na prahu Balkánu.

 

Nejvyšší maďarská Mátra

Z hradu Salgovár jsme už Mátru mohli hezky vidět. Nejvyšší pohoří Maďarska může být pro neznalé velkým překvapením.

 

Vrchy maďarského severu - Cserhát hrady Somoska a Salgo

Jestliže západní Cserhát – Novohradské hory - je poklidnou vysočinou, pak jeho východní část může pro někoho představovat divočinu v nejširším smyslu toho slova.

 

Vrchy maďarského severu - Cserhát západ

Csérhat – Novohradské hory není sice klasických pohořím, jak je známe z našich končin.

Nalezeno: 96 | Zobrazeno: 51 - 96

« 1 2

Úvod Výlety Cestopisy Tipy a zajímavosti Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace