Cestopisy

 

Placičky dánských ostrovů

Putovat zemí, kde se moře zdá být snad všudypřítomné, kde celá třetina území se rozprostírá na ostrovech, a nenavštívit žádný z nich, toho bychom nejspíš litovali až do konce svých dnů a nebo alespoň do příští návštěvy dánského království.

 

K vikingským hrobům a do dánských "hor"

Oč nudnější by se mohl zdát přejezd ze západního pobřeží Jutského poloostrova (Pil jsem jako Dán) na východ, o to pestřejší je podvečerní hledání rozumného místa na spaní v okolí města Aalborg, na jehož severním konci bychom zítra rádi navštívili zachovalé vikingské pohřebiště.

 

Pil jsem jako Dán

Na Jutský poloostrov jsme zamířili počátkem léta s nadějí, že se vyhneme příliš tropickým dnům. Přivítaly nás teploty pár stupínků nad třicítkou, svěží větřík, vyhřáté mělké moře. Stejně jako mezi Dány i v našem obytném autě stoupala spotřeba tekutin na dosavadní letošní maxima.

 

Vidět Sylt a zemřít

Vidět Sylt a zemřít, alespoň tak na mě působila atmosféra "ostrova bohatých" letošního léta. V zemi, kde pravděpodobnost bezprostředního setkání se s nemocným Covid je někde v řádu desetin promile, se s mašinérií a panikou setkáváme na každém kroku.

 

 

Strážovské vrchy z doby kamenné výletů obytňákem

Strážovské vrchy z doby pravěku mého karavanování, dnes místo vyprávění spíš takové útržky. Dívám se však na obrázky značně zšedlé kvalitou aparátu, dovedností fotografa i ve vzpomínkách, a musím povědět jednoznačně. Jeďte alespoň a pár dní do Strážovských vrchů, ač jsou nesourodé, rozlehlé a ne úplně známé, přesto nádherné...

 

Bonusový týden emigrace

Ráno v zadarském prémiovém kempu pro mě bylo naštěstí moudřejší večera. Mohl jsem si vybrat, slepě se vztekat nad tím, co neodpovídá mým představám, že někomu se líbí to, co se nelíbí mně, a nebo si uvědomit ještě týden proti Česku svobodných a teplých dní. Že si vždy můžu kamkoliv dojet na kole, že jsem rád za přítomnost mé úžasné partnerky vedle sebe.

 

Ostrovní tour - poslední tři

Pag mě dostal svou pustinou, na Ugljanu jsme spali na tom nejkrásnějším místě a z Pašmanu jsme spatřili stovky krtin všech tvarů navršených z moře, severní ostrovy Kornati.

 

Ostrovní tour pokračuje - Krk a Rab

Po devatenácti letech se vracím do přístavu trajektů Valbiska na Krku. Tehdy jsem sjel na kole ze svahu planiny k moři, abych se díval na odjíždějící loď a myslel si, že dál má cesta už nikdy nevede. Dnes naopak nás loď přiváží z ostrova Cres a já mám pocit, že tady mě nic nemůže překvapit.

 

Ostrovní tour - Cres a Lošinj

I když jsou ostrovy, na které se jezdí přes most, ta správná ostrovní tour nutně musí začínat trajektem. Náš vyjíždí z Istrie, veze nás na Cres a plavba trvá asi tak na jedno kafe, jste-li u baru včas.

 

Istrie hodně cyklistická

Unaveni po náročné cestě jsme uléhali k první chorvastké noci, natěšení a pod prosluněnou oblohu jsme vstávali do prvního chorvatského rána. V tričku s krátkými rukávy jsem vyskočil z auta a rychle jsem se vrátil zpět.

 

I my jsme emigrovali do Chorvatska

Vyjeli jsme v první jarní den a tentokrát byla kromě poznávání velkým motivem cesty i nechuť nadále snášet poněkud "rozpustilé" chování nejvyšších představitelů naší země. Vyžadování poslušnosti, vyzývání k toleranci, absolutní paralizování ekonomiky od "autorit", které samy nedodržují nic z toho, co "pro lidi" vymyslely, o zákonech i jejich země už nemluvě vůbec.

 

Jen trošku se ohřejeme a hned zase pojedeme

S blížícím se koncem roku se také blíží chvíle našeho návratu domů. Ačkoliv jsme na cestě už déle než měsíc, nechce se nám ani málo. Vše umocňuje i "úroveň společenského a hospodářského života" v Čechách. Zatímco u nás jedna restrikce stíhá druhou a bacilová situace se stále zhoršuje, na středomořském pobřeží Španělska všechno běží jako v jiných letech a virus se zdá být "pod kontrolou".

 

Kopce lákají a pak se brání

Po dlouhé době jedeme krajinou sami, dnes večer a ještě asi mnoho večerů naše Malibu vedle Pilote našich přátel stát nebude. Navíc definitivně měníme směr cesty, de facto se začínáme vracet domů. Čeká nás ještě porce hezkých dní, najednou však vnímáme naše limity.

 

Vánoce, vánoce přicházejí, šťastné a veselé

Pomalu postupujeme k jihu podél španělského středomořského pobřeží a naši přátelé začínají spřádat štedrovečerní plán. Vánoce poněkud zavirovaného roku klepou na vrátka a my jen díky Kačence, Irence a Martinovi máme o tom nějakou povědomost.

 

Ještě chvíli k jihu a hlavně žádný stres

Ty dny si pěkně plynuly po svém, žádné spěchy, žádné nervy, jen pohoda, klídek a tabáček. Takový "typický" vrchol předvánočních příprav :-). Po prohlídce Valencie jsme pokračovali dál k jihu bez plánu na víc než jeden, dva dny.

 

Samé novoty okolo Valencie

A tak zazvonil zvonec a té pohádky se nestal konec, spíš začátek. S Irčou, Kačenkou a Martinem, jejich chlupáče nevyjímaje, jsme se potkali na parkovišti v malém městečku Peniscola.

 

Za plameňáky a do rýžových polí

Nevím, zda by mě při domácím plánování výletu ta oblast nějak oslovila, zda bych věnoval pozornost úzkým proužkům a několika "zeleným flíčkům", které v mapě označují nejcennější místa přírodního parku delty řeky Ebro mezi všudypřítomnými rýžovými poli.

 

Serra de Montsant nás vítá v Katalánsku

Z Baskicka jsme prchali před zimou a deštěm, Katalánsko nás přivítalo slunečnou oblohou a kupodivu také zimou. Protože se nám postavily do cesty překrásné hory, Serra de Montsant.

 

Baskické dny skryté pod mraky

Při sjezdu Aiako Harria se v autě rozsvítila kontrolka, která nás vybídla ke kontrole brzd. Oranžová barva nám dala ještě pár dní času k návštěvě servisu, v pondělí jsme však museli požádat o pomoc v Bilbao.

 

Baskické dny zalité sluncem

Druhá španělská noc byla sice mírně hlučnější té první, způsobili jsme si to však sami nacouváním do větví stromu. Odměnily se nám tak celonočním otíráním se o střechu auta při sebemenším závanu větru.

 

Jedeme na cestu v době bacilové, první vánoční dárek

Letošní "vánoční" cesta měla znaky celého tolik chaosného roku. Přestali jsme čekat, "až se vše vrátí do normálu", a vyrazili jsme. Právě teď.

 

Vzpomínky na Provence 2

Pod Malým Luberonem stojí městečko Menerbes, působiště britského spisovatele Petera Mayle, který velmi neotřele a s lehkým humorem umí popsat běžný život obyčejných Provensálců. Tam se probouzíme do dalšího dne a hned z rána vycházíme na prohlídku městečka.

 

Vzpomínky na Provence 1

Vracíme se z dlouhého krásného výletu Španělskem, jen proto můžu po devíti letech spatřit dálniční ukazatale na Avignon, Arles, Orange, tam někde je i Chateauneuf-du-Pape. Vzpomínky na mnohá místa ihned ožívají, večer si sedám k obrázkům a k sepsání tohoto povídání.

 

Z Janova ke vzácné hrobce

Velká města nemám zrovna v lásce, jenže Janov jsem si naplánoval a ještě jsem tehdy nevěděl, že plnění plánů v tom, co děláme rádi, budu jednou vnímat jako znásilnění duše. Navíc pro nás byl Janov trochu poslední štací výletu, který jsem už cestou sem vnímal jako hodně podařený.

 

Národní park Cinque Terre

Spousty krásných míst jsme cestou na sever od Pisy museli vynechat, pokud jsme chtěli zachovat alespoň trochu ucelený program prohlídky národního parku Cinque Terre. Jak naivní se ukázala naše představa snazšího přístupu k malým městečkům pod útesy obytným autem v lednové mimosezoně.

 

 

Zklamání roku nese jméno Pisa

Klenot toskánské architektury Pisa se stala pro mě zklamáním roku. Po dnech ticha, klidu a zcela neturistické atmosféry na ostrově Elba přišla komerční rána jak bumerangem do zátylku.

 

Poklid i zážitky z lednové Elby

Po třech dnech v toskánských kopcích sjíždíme do přístavu v Piombinu tmou s úmyslem najít si místečko k přenocování a ráno se přeplavit na Elbu. K našemu překvapení ještě jeden trajekt k ostrovu vyplouvá za třicet minut.

 

Něco málo z Toskánska

Při cestě od jezera Trasimento v Umbrii se definitivně setmělo a také rozpršelo, déšť však do rána nevydržel. Toskánské Montepulciano se probouzí do mlhy, k nám do auta se neodbytně vkrádá zima. Teploty vzduchu ve dne i v noci nás ve střední Itálii trochu překvapily.

 

Něco málo z Umbrie

Do silvestrovského dne vstáváme poměrně časně, obloha je znovu modrá a sluníčko se opírá do auta. V místech, kde večer zářil obrovský vánoční strom, se rýsuje vysoký zalesněný svah nad historickým městem Gubbio, jeho vrchol zdobí kamenné zdi pevnosti.

 

Přes renesanční klenot do diktátorovy soutěsky

Po neklidné noci přichází další ráno s oblohou vymetenou jak od Popelky. Sassocorvaro je staré město vystavěné na kopci v možná nejzapadlejší oblasti kraje Marky.

 

Do kopců kraje Marky

Poznávat stará města, úchvatné stavby a vůbec díla lidského umu, to mám hodně rád, Verona, Mantova a Ravenna však pro tentokrát stačíly. Mnohem raději poznávám to, co člověk umí spíš pokazit.

 

Starověká puzzle - Ravenna

Jestliže v Itálii za mozaikou, pak jedině do Ravenny. Toto město bylo před patnáctisty lety na krátký čas hlavním městem Západořímské říše, v Miláně se tehdejší císař Honorius cítil ohrožený nepřátelskými armádami. Ravenna obklopena močály se dala snadno ubránit a přístav Classis, tehdejší největší námořní základna Západořímské říše na Jaderském moři, byl na dosah.

 

Trhy a fresky Mantovy

Ještě po podvečerní prohlídce Verony se přesouváme do Mantovy, města obklopeného třemi jezery.

 

Verona - perla pod Alpami

Vánoční výlet na přelomu let 2012 a 2013 patřil k tomu nejlepšímu, co jsem na cestách obytným autem prožil. Jak z hlediska příběhů, tak i z hlediska přírodních a kulturních zážitků.

 

Hory a moře národního parku Cilento

Do národního parku Cilento jsem zavítal po vánocích 2017. Cesta navazovala na předchozí výlety podél pobřeží Středozemního moře ať už v jižním Laziu nebo kolem Neapolského zálivu.

 

Na týden do Polska - bory, jezera a duny a pihovatá pláž

Jen tři dny času nám zbývají na návštěvu dvou národních parku na severu Polska. Naštěstí vzdálenost mezi nimi není taková, na jaké jsme si v tomto týdnu zvykli.

 

Na týden do Polska - Wielkopolski park narodowy

Týden je v Polsku zatraceně krátká doba, návštěvník musí volit mezi možností vnímat do hloubky a nepostoupit daleko nebo vybrat si určité cíle a směřovat k nim. Našimi cíli byly tři národní parky.

 

Na týden do Polska - Dolní Slezko

Věřil by někdo tomu, že Polsko nabízí přírody milovným návštěvníkům více než dvacet národních parků a nepočítaně oblastí, které lze přirovnat k našim chráněným krajinným oblastem? Koncem října doby bacilové jsme se vydali poznat alespoň některé z nich.

 

Za sněhem na podpatek italské holínky

Silvestrovské ráno mě probudilo kousek od pobřeží Tarantského zálivu, topení celou noc hučelo svou píseň, která mi dávala jistotu tepla. Po odkrytí závěsu jsem spatřil auto obalené sněhem a ledem. Na samém jihu Itálie v téměř nulové nadmořské výšce.

 

Ve stínu Vesuvu

Klidnou atmosféru vánočních dní v Laziu jsem sice neplánoval příliš měnit, aglomerace Neapolského zálivu však nepřipraveného zatraceně tvrdě hodila do víru společenské zábavy.

 

Languedocem na jih k moři

Ardeche mě nadchlo, aniž bych to čekal, Cévennes mě nadchly, přestože jsem to čekal. Následující přejezd Languedocu jsem si myslel jako spojení s pobřežím a snad něco uvidíme.

 

Stevenson tu chodil s oslicí, my projeli obytňákem - Cévennes

Po dvou dnech Ardeche ve vánoční cestě pokračujeme do pohoří Cevennes, jeho část je vyhlášena národním parkem. A údolí řeky Tarn by mělo být podle všech indicií krajinářskou lahůdkou.

 

Kamenné vesnice, průzračná řeka a smyslná pochoutka - Ardeche

Už si opravdu nepamatuji, kde jsem to našel. Chtěl jsem pestrý vánoční výlet do jižní Francie, ve svém srdíčku jsem živil naději na teplejší a slunečnější podnebí. Chtěl jsem tam dělat, co rád dělám na jaře, v létě a na podzim u nás. Poznávat krajinu, zemi, život.

 

Poslední norské dny

V severním Norsku nenajdeš historické památky, i když tady lidé žijí od pradávna. Na konci poslední války při ústupu tady německá armáda nekompromistně praktikovala taktiku spálené země.

 

Cesta do severního města

Cesta z Nordkappu je najednou smutná, dlouhá, v autě vládne ticho. Jako když si splníte životní sen a chybí vám chybí motivace jít dál. Plán zpáteční cesty jako léčivo v těch dnech nezabírá.

 

Německá alpská silnice - Chiemgauské Alpy

Po celodenním dešti vyhlížíme první večerní sluneční paprsky pod pyramidou skalnatého Rauschbergu a těšíme se zítřejší výhledy z vrcholu. Přesunuli jsme se do Chiemgauských Alp.

 

 

Německá alpská silnice - Berchtesgadenské Alpy

Vymyslel jsem si to tak, že během dvou týdnů projedeme Německou alpskou silnici od Königsee k Bodamskému jezeru. Od samého začátku však plány dostávaly jednu trhlinu za druhou.

 

Mageroya - ostrov severního mysu

Že jste jméno ostrova Mageroya ještě neslyšeli? Koho severní končiny jen trochu zajímají, rozhodně nepřeslechl jméno místa, které přitahuje všechny milovníky severu jako magnet.

 

Na návštěvu k sobům a do nejsevernějšího lesa

Na nejsevernějším severu čas běží nějak rychleji. Vždyť tady mají v roce jen jeden den a jednu noc, skoro. Prožít měsíc za polárním kruhem se jeví být několika hodinami.

 

Na temeni Skandinávie - poloostrov Varanger

Cesta na poloostrov Varanger začíná na Tana Bru. Tana, hraniční řeka, Bru most přes ní.

Nalezeno: 149 | Zobrazeno: 1 - 50

1 2 3 »

Úvod Výlety Cestopisy Tipy k zastavení Příběhy Kontakt Přihlásit se Nová registrace

Speciální nabídka!

Dobrý den,
jsme potěšeni, že vás zaujal obsah našich webových stránek.

Máte-li zájem být informován(a) o novinkách a změnách na webu, můžete se registrovat,
rádi vám jednou měsíčně pošleme zprávu o nových článcích.

Registrovat
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím | Další informace