Úvod
I vláčkem mezi pískovce a rudné hory
Dalo by se povědět, že drážďanská dálnice je hranicí, a protože i ta křižuje hranici, abychom těch křížů nenesli až příliš, přijíždíme k přehradě na říčce Gottleuba od Petrovic. V Hartmannsbachu na 50°50´28.170"N, 13°55´30.129"E nacházíme klidné místo k přenocování a procházka k přehradní hrázi je tak trošku podvečerní povinností.
Návrat na Jizeru
Skalnatý kaňon Jizery pod Spálovem jsem prošel už několikrát z obou stran, vzpomínka na vycházku z léta 1974 mi však z paměti nevymizí nejspíš do konce tohoto života...
Kdo se nepoučí z Vraních hor, jede na Walbrzyskie Sudety
V červnu 2021 mé tělo úpělo a duše se tetelila radostí při ne úplně povedeném e-bikovém přejezdu Vraních hor, ty tvoří českou hranici s Polskem kolem Broumovského výběžku a dál na sever se kupí jako Sudety Walbrzyskie. Dobře jsem si pamatoval mnoho přenádherných pohledů do kopců k našim sousedům, nechal jsem jen tělo trochu zapomenout na ty strmé šílenosti, kterými jsem vlekl těžký bicykl přímo proti vrstevnicím vzhůru, a letos zkusil pár tras v okolí průmyslového města, které jim dalo jméno.
Krušné hory po obou stranách hranice
Už v polovině "devadesátek" jsem dlouhé severní hory objevil při třídenním přejezdu na kole a nejspíš doživotně se do nich zamiloval. Dnes oceňuji jejich rozlehlost, dovoluje mi i po tolika letech objevování nacházet nová místa, nové výhledy, nová zákoutí přírody. Uzdravující se přírody, Krušné hory už dávno nejsou torzem varovně zdviženého prstu ukazujícímu k ekologické katastrofě. Haldy krušiny, zeminy zbylé po důlních pracích středověkých horníků rud, které daly horám jméno, teď doplňují krásu krajiny jako skvostný náhrdelník na obnaženém nadprsí stejně skvostného ženského těla a její tváře.
Krkonošský horobál
Na kolo do krkonošských hor jsem se dlouho bál, pak přišel čas elektrického pohonu, jen tak mohl nastat horobál :-). A jezdím od východu, před časem na Rýchory, teď jsem pokračoval vysoko nad říčkou Úpou a na Černou horu. Cyklotrasy mě v Krkonoších zavedou většinou na místa, kam bych pěšky po asfaltových cestách ani příliš jít nechtěl, a nabízejí mi tak pro mě nové pohledy na hory.
Povodím Střely, krajem barokních památek, k sopečným kopcům
Krajem barokních památek? Ano, kolem Manětína naši předci vystavěli spousty staveb a mnohé opatrovali tak dobře, že se na ně můžeme podívat i dnes. Povodím Střely? Ano, vlévá se někde tady do Berounky a já jsem se chystal jet na kole i údolími potoků, jež pro změnu ústí do Střely. A krajem stolových hor, o těch jsem netušil, že se na Manětínsku vyskytují.